Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, již v prvním čtení zazněla poměrně obsáhlá a také kritická debata na adresu připravenosti této novely zákona o sociálních službách. Přiznám se, že jsem v mezidobí od prvního čtení prostudoval mnohé materiály, vyslechl mnohé argumenty ve prospěch i v neprospěch tohoto návrhu, ať už argumenty kraje, jehož jsem trvalým obyvatelem, argumenty Svazu měst a obcí České republiky i některých poskytovatelů sociálních služeb. Využil jsem i možnosti podat prostřednictvím rozpočtového výboru, nikoliv sociálního výboru, pozměňovací návrhy v těch věcech, kde podle mého názoru nebylo dosaženo nějakého konsensu.
        Paní ministryně uvedla ve své vstupní řeči, že Ministerstvo práce a sociálních věcí nenastavovalo ona směrná čísla, že to nastavovaly kraje, že to byla otázka dohody krajů. No, já jsem učinil na Zastupitelstvu Plzeňského kraje dotaz směřovaný panu hejtmanovi, který je statutárním zástupcem Plzeňského kraje, zda skutečně hejtmani, tedy Rada Asociace krajů, hlasovali o nastavení těch zafixovaných podílů na celkové částce dopředu neznámé, vyčleněné každoročně pro sociální služby, které jsou předmětem přílohy tohoto zákona. Nedočkal jsem se odpovědi. Větší světlo do toho vnesla paní ministryně, když prohlásila, že tzv. dohoda krajů byla pouze dohoda na úrovni sociální komise, resp. členů sociální komise krajů. Myslím, že nelze takto postupovat v situaci, kdy se nerozhoduje o rozdělování částek tisíců, statisíců, milionů, ale miliard. Není možné akceptovat, byť nějaký většinový názor komise, ačkoliv je to komise odborná, sociální komise, bez toho, že by o tom hlasovali hejtmani krajů, Rada Asociace krajů.
        K svým dvěma pozměňovacím návrhům, které jsem uplatnil na rozpočtovém výboru a které se týkají právě onoho rozdělení finančních prostředků, resp. zrušení oné přílohy, která fixuje jistá směrná čísla nebo určité podíly na několik let dopředu, minimálně do doby, než se změní zákon, a také nastavení obvyklého schvalování jednotlivých dotací na zastupitelstvu kraje, resp. schvalování samostatné působnosti, jsem dostal pouze stručná stanoviska obou ministerstev, nejen Ministerstva práce a sociálních věcí, ale také Ministerstva financí. Podle mého soudu představa, že tyto prostředky půjdou k tomu prvnímu pozměňovacímu návrhu, který jsem uplatnil a uplatním ještě v podrobné rozpravě, představa, že budeme rozdělovat prostředky v řádu miliard nějakým zvláštním způsobem na základě výjimek ze zákona o krajích, je pro mě představa absurdní. Ze současné dikce zákona o krajích totiž nelze - a většina, nebo všichni krajští zastupitelé to vědí - bez rozhodnutí zastupitelstva rozdělovat částky nad 200 tis. korun, nelze rozdělit ani jednu korunu mimo zastupitelstvo, pokud ty částky jsou směrované obcím. Ani z části věty, o kterou se opírá důvodová zpráva i stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí, tedy z části věty v § 36 odst. 1 písm. c) ve vztahu k účelovým dotacím z prostředků státního rozpočtu, nevyplývá kompetenční příslušnost rady kraje. Prostě nelze takovým způsobem zasahovat do samosprávních pravomocí orgánů krajů, určovat zákonem o sociálních službách, nikoliv zákonem o krajích, který orgán kraje rozhoduje o poskytnutí dotace.
        Ministerstvo na jednání rozpočtového výboru poukazovalo, že všechny připomínky byly vypořádány. Ale i samotné kraje - např. i Plzeňský kraj požadoval v této věci zrušit navrhovanou speciální úpravu rozhodování o poskytnutí dotace. Navíc je obecně známo, že zastupitelstvo má právo si vyhradit i další pravomoci v samostatné působnosti mimo pravomocí vyhrazených radě. To nezpochybňovali ani zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí ani přítomný předseda sociální komise Asociace krajů pan Čermák.
        Ačkoliv jsem jako opoziční politik kritik současného fungování krajů, musím podotknout, že kraje se za dobu své existence naučily časově plánovat zastupitelstva tak, aby nikterak neohrozily chod nejrůznějších subjektů odkázaných na dotace. Odmítám, že by zastupitelstvo kraje nebylo schopno rozhodnout o dotacích dříve než v červnu, jak se píše ve stanovisku Ministerstva práce a sociálních věcí. To jsou nepravdivá tvrzení od někoho, kdo se rozhodl obhajovat neobhajitelné. Jsme svědky neustálého používání, podle mého soudu spíše nadužívání, termínu, jako je transparentnost. Tato vláda se k těmto termínům hlásí, přitom v daném případě se činí pravý opak. ***
        Pokud se týká té druhé vážné námitky, takzvaného podílu krajů na vyčleněné částce, tak dochází ke zvláštní situaci. Dopředu není známo, kolik finančních prostředků bude pro tyto účely vyčleněno ve státním rozpočtu. To se vždy rozhoduje při schvalování státního rozpočtu na příslušný rozpočtový rok. Nastavovat podíly k neznámému objemu prostředků je beztak velmi problémové a samozřejmě může postihnout v konečném důsledku samotné poskytovatele. Navíc, jak je zákon koncipován, jsou podíly fixovány jako průměr, alespoň se to tvrdí, směrných čísel tří let. To znamená mimo jiné, že se konzervuje stav, který vznikl v minulosti, kdy pro stanovování směrných čísel nebyl úplně obecně známý systém. V případě přijetí tohoto zákona, když jsem si to propočetl na částku 7 mld. 200 mil., o které se uvažuje, že by to mohla být částka v příštím roce, tak se výše celkové dotace na jednoho obyvatele podle krajů pohybují od 461 korun, a to v případě Prahy, až do výše 817 korun v případě jiného kraje. Tento rozptyl je značný a není odůvodněný.
        Ministerstvo ve svém stanovisku k mému pozměňovacímu návrhu uvedlo, že neexistuje korelace mezi potřebností služeb a zalidněním území. Ve stanovisku je napsáno, že naopak kraje s odlivem obyvatel, typicky kraje příhraniční, řeší na svém území sociální jevy, které jsou finančně náročné. Zajímavé ale je, když jsem se podíval na ona směrná čísla nebo na ony procentní podíly a porovnal to s umístěním krajů a počtem obyvatel jednotlivých krajů, že v případě některých příhraničních krajů, včetně Plzeňského kraje, se to v onom podílu nijak nepromítlo.
        Chci dodat, že mnou navrhovaná úprava, kterou předložím v podrobné rozpravě ve druhém čtení, spočívá v tom, že ministerstvo každoročně na základě jasných pravidel nastaví tyto podíly, které nevycházejí pouze z počtu obyvatel, aby bylo jasno, nebo registrovaných kapacit. Počet obyvatel je natolik významný parametr, že nemůže být pominut. Když se podíváte na srovnání počtu obyvatel a výši navrhovaného koeficientu ve vládním návrhu, rozdíly jsou značné. Někdo na tom významně vydělá, někdo na tom významně prodělá. Nechci teď mluvit o tom, kdo na tom prodělává nebo vydělává, ale je zajímavé, že ti aktivní zástupci z Asociace krajů, respektive sociální komise, na tom spíše vydělávají. Nebyly ani předloženy relevantní argumenty k takovým rozdílům. Navíc stanovením těchto podílů přímo v zákoně se zakonzervuje stav minimálně na několik let, přičemž měnit tyto podíly v zákoně i podle mé zkušenosti bude velmi obtížné.
        Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, pokud chceme dělit tyto prostředky na kraje a neprojde odložení, které bude navrhováno, ať už o dva roky, nebo o jeden rok, tak je možné postupovat dvojím způsobem. Buďto nastavit jednotlivá procenta podle počtu obyvatel, takový návrh také bude podán a k tomu uvádím, že by to bylo zcela namístě v případě, že by došlo k převedení těchto prostředků přímo do rozpočtového určení daňových výnosů krajů. To ale není tento případ. Stále se vychází z toho, že bude ve státním rozpočtu každoročně pro tyto účely vyčleněna státní dotace. V daném případě se tedy ukazuje, že ony podíly na dotaci ze státního rozpočtu by mělo ministerstvo stanovit na základě jasných pravidel pro každý rozpočtový rok. Tady není moudré ani rozumné zbavovat ministerstvo zodpovědnosti. Jsou to státní peníze a ministerstvo by pro každý rok mělo tuto celkovou částku rozdělit. Oproti současné praxi navrhuji mezi kritéria na prvním místě zařadit také počet obyvatel, protože není akceptovatelné, aby se podíly či směrná čísla v některých případech výrazně odlišovaly v porovnání počtu obyvatel, pokud k tomu nejsou zcela transparentní důvody, a ty jsem neslyšel.
        Jakási podivně vzniklá dohoda-nedohoda na Asociaci krajů nebo sociální komisi krajů, k ní se i některé kraje stavějí minimálně velmi vlažně, v některých případech i odmítavě, má velmi daleko k nějakému dosaženému konsensu. Proto v zájmu nevytvářet hned na počátku podmínky ke vzniku 14 rozdílných systémů sociální péče - ony už beztak vznikají, ale nemusíme to ještě prohlubovat -, v zájmu především klientů podpořte pozměňovací návrhy, které napravují ty nejvíce kritizované pasáže novely zákona o sociálních službách, pokud se nepodaří financování odložit o dva roky nebo o jeden rok. Děkuji za pozornost.