Děkuji za vstřícnost a děkuji za slovo, pane předsedo. Dovolte, abych navrhl do programu této schůze bod, který by nesl název Informace o pozici vlády České republiky k jednání o transatlantické smlouvě. Logika je nasnadě, ale přesto stručně zdůvodním, abyste si mohli udělat jasno, že projednat pozici české vlády k tomuto strategickému dokumentu je velmi namístě a že i čas je ten pravý.
        Připomenu, že návrh transatlantické smlouvy je vyjednáván už od roku 2013, tedy jednání běží dva roky, a význam je dán už tím, že by takto vznikl prostor volného obchodu, kde by se generovala zhruba polovina hrubého národního produktu celé planety. Je to uskupení zemí, které jsou velmi vyspělé, tudíž exportovat v tomto prostoru je, jak se říká, první exportní liga. Zároveň autoři tohoto textu, inspirátoři tohoto textu, tvrdí, že vytvoření tohoto prostoru bude mít výrazné prorůstové impulzy, prorůstové efekty, a to na obou březích Atlantiku. Je to tedy významné. Zároveň ale je potřeba říci, že po těch dvou letech jednání existuje, a to nikoliv v malé České republice, ale i v Evropě, určitá míra neshody, podstatná míra neshody, jak by taková smlouva měla vypadat. Je prostě nespokojenost s průběhem jednání a z toho, co se dozvídáme jako dílčí informace, že by nakonec v textu smlouvy měly být. Zásadní výhrady sdělují dokonce národní vlády, jako je Spolková republika Německo, Francie. Diskuse velmi kritické se vedou na půdě Evropského parlamentu. Existují i významné, silné občanské iniciativy celoevropského rozměru, které dokonce chtějí této smlouvě vystavit červenou kartu, takzvaně ji stopnout.
        Vzhledem k tomu, že původní předpoklad, a tak to deklarovala Evropská komise, že jednání bude ukončeno v roce 2015, tak to kvůli těmto neshodám pravděpodobně nevyjde a můžeme mluvit o odkladu. Teď nikdo neřekne, jestli do roku 2016, nebo dokonce 2017. Myslím si, že ten odklad je výsledkem toho, jak se dosud vyjednávalo. Zkusme se tedy zaměřit na to, jestli jsme schopni kvalifikovaně vstoupit do tohoto procesu z pozic českých i evropských, transparentněji postupovat tak, abychom vysvětlili občanům, co se děje, a zareagovali na jejich možná oprávněné obavy.
        Dovolil bych si vzít za slovo pana ministra průmyslu a obchodu pana Mládka, který těsně před Silvestrem dal veřejný slib, že chce vést dialog - dialog k finální podobě této transatlantické smlouvy, že zatím k zřejmě nedostatečným veřejným konzultacím, které organizuje Evropská komise, by v Čechách měla běžet samostatná veřejná diskuse, a to i na půdě tripartity a spolu s NGO, tedy s nevládními organizacemi, které jsou nositeli určitého druhu kritiky. (Stoupá hluk v sále.)
        Pokud jde o onu tripartitu, připomenu, že Evropská konfederace odborů varovala před neřízeným procesem, deklarovala, že by tato transatlantická smlouva neměla... Vyjednavači a schvalovatelé této smlouvy by neměli vystavit bianco šek. A podobné stanovisko jsem nalezl i na webových stránkách Českomoravské konfederace odborů.