Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jeden z mých kolegů tady zmínil určité historické souvislosti těchto snah. Já bych si dovolil v tomto krátkém příspěvku připomenout, že věc je již řešena od dob druhé poloviny 19. století. První, kdo podal zprávu a předložil práci o důchodu na stáří, byl doktor Karel Hein v roce 1855. V české literatuře se dá najít velmi pěkný traktát, který napsal Martin Pokorný, ředitel gymnázia zde na Malé Straně, který v seriálu článků Důchod invalidní, které zveřejnil v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky v roce 1885, poskytl pěkný rozbor tehdejší situace. On tady říká: Spisovatelé oborů národohospodářských vesměs uznali na nutnou podmínku k rozřešení otázky sociální zvláště také zabezpečení důchodu pro stáří všem třídám výdělkovým. Má-li to rozhodovati se ve smyslu teorie Schulze-Delitzschovy svépomoc, nebo dle teorie Lassallovy pomoc státní, tuto otázku Pokorný ve svém článku neřeší, ale říká, že k účelu našeho rozboru stačí konstatovati, že hlavní těžiště otázky sociální spočívá v zabezpečení výživy každého pracujícího člověka pro jeho stáří. Kdo se o to postará, zdali jednotlivec či stát, není předmětem jeho rozjímání. Ovšem záleží na tom každému státu, aby blahobyt občanů jeho byl zabezpečen jak možno nejlépe a zvláště aby vzbuzovala se chuť jejich ke spoření s úmyslem, aby takto oni sami dopomáhali si k dostatečnému opatření ve stáří.
        To tady prosím Pokorný píše 1885 a my, jak je vidět, nejsme schopni tuto tendenci následovat o téměř 140 let později. (Předsedající upozorňuje na čas.) To myslím, že mluví za všechno.