Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené paní poslankyně, páni poslanci, páni ministři, dovolím si opět stručně na pravidelném vystoupení, které zde probíhá dvakrát do roka, zhodnotit, jak se vyvíjela česká ekonomika podle zprávy o inflaci číslo jedna z roku 2015 na konci loňského a na počátku letošního roku a pak i říct, co čekáme od roku příštího.
        Především česká ekonomika v loňském roce velmi zdravě rostla po většinu roku více než dvouprocentním tempem. I zpomalení z konce roku je spíše dáno poklesem stavu zásob, což není tak dramatický jev svědčící jen o tom, že se současně prodává. O tom také svědčí růst hrubé přidané hodnoty, stejně tak vývoj průmyslové produkce, tržby v maloobchodě, stavební výroba i důvěra firem i domácností v českou ekonomiku.
        To vše se pak promítlo do velmi dobrých výsledků na trhu práce. Obecná míra nezaměstnanosti klesla pod 6 %, v únoru podíl nezaměstnaných pod 7 %, což jsou dva údaje. Počet volných pracovních míst je nejvyšší za zhruba šest let. Dynamika mezd v podnikatelské sféře mírně zrychlila těsně pod 2 %, v nepodnikatelské dokonce těsně pod 4 %. Průměrná míra inflace byla velice nízká, dosáhla 0,4 %. I v tomto roce, podotknu, setrvává jenom velmi mírně nad nulou, což je hluboko pod tolerančním pásmem České národní banky. Nicméně je to způsobeno v tuto chvíli primárně nepříliš dobrým vývojem v eurozóně, který se stále ještě promítá k nám, a pro nás příznivým vývojem na cenách ropy.
        Pokud jde o prognózu, prognóza je založena na předpokladu stability tržních sazeb na tzv. technické nule a používání kursu jako nástroje měnové politiky do konce roku 2016, tedy na celém horizontu. Následný pak návrat do standardního režimu nebude znamenat posílení kursu na úroveň před vstupem do toho režimu, protože mezitím prosáknou ceny i mzdy do nominálních veličin.
        Stávající prognóza očekává, že se celková inflace i měnověpolitická bude po tento rok právě vlivem poklesu cen ropy a deflačních tendencí v eurozóně pohybovat kolem nuly, možná se dostane i do lehce záporných hodnot v druhé půlce roku, ale pak by se měla poměrně rychle přehoupnout a posunout se tolerančně k dvouprocentnímu cíli. To znamená, že v příštím roce už by průměrná inflace měla být na úrovni 1,8 %.
        Co se týče růstu ekonomiky, tam očekáváme velmi příznivé hodnoty - letos o 2,6 %, příští rok o 3 %. Na trhu práce se růst ekonomiky projeví dalším zvyšováním zaměstnanosti, poklesem míry nezaměstnanosti a samozřejmě to vše bude tlačit i na růst mezd v podnikatelské sféře.
        Jak už jsem říkal, propad cen ropy, což je jedna z těch složek odchylky od cíle, vnímáme jako jev pozitivní, výjimkujeme ho, a neprosáknou-li jeho dopady nebo dopady nějakých jiných nepříznivých jevů do druhotných protipoptávkových tlaků v české ekonomice, můžeme jej v zásadě ignorovat.
        Ve střednědobém horizontu budou z hlediska vývoje klíčové tři věci: účinnost opatření Evropské centrální banky v boji s deflací - víte, že Evropská centrální banka poměrně výrazně začala uvolňovat měnovou politiku -, tržní vývoj kursu koruny a vývoj mezd v domácí ekonomice. Vzhledem k tomu, že dva z těchto faktorů se zatím vyvíjejí v protiinflačním směru, konstatovali jsme, že rizika prognózy jsou protiinflační. Současně jsme samozřejmě konstatovali, že jsme připraveni případně upravit měnovou politiku, pokud by se ta rizika naplňovala příliš výrazně. Musím nicméně říct, že v tuto chvíli odchylky od očekávaného vývoje nejsou dramatické, s výjimkou cen ropy, které, jak už jsem říkal, jsou pro nás příznivý jev.
        Tímto si dovolím skončit a jsem samozřejmě připraven odpovědět na vaše otázky. ***