Pane předsedající, dámy a pánové, jsem velice rád, že tento návrh zákona Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo, a děkuji také za pozměňující návrhy, které připravil ústavněprávní výbor. Je veliká škoda, že s těmito návrhy přicházíme až v roce 2015 a nikdo s nimi nepřišel v roce 1995, 1997, kdy byl obrovský boom předváděcích akcí a řada našich občanů naletěla a dodneška se z toho mnozí nevzpamatovali. A problém je taky v tom, že se nepoučili a dodneška se nechávají nachytat.
        Pan poslanec Tejc hovořil o tom, které pozměňující návrhy připravil ústavněprávní výbor. Jak sedmidenní lhůta, tak také povinnost informovat o veškerém zboží včetně cen, které se budou na předváděcích akcích informovat, jsou velmi dobré návrhy. Ale ústavněprávní výbor také chce přenést v rámci tohoto zákona mimosoudní řešení spotřebitelských sporů z České obchodní inspekce také na další subjekty věnující se řešení spotřebitelských sporů, které nazývá jinými subjekty pověřenými Ministerstvem průmyslu. Také říkal, že ústavněprávní výbor konstatoval, že finanční materiální zabezpečení České obchodní inspekce není s ohledem na předpokládanou výši agendy dostatečné, tak potom nevím, z čeho bude řešeno financování těchto jiných subjektů pověřených Ministerstvem průmyslu a obchodu. Já jsem to také konzultoval s ministerstvem. Tvrdili mi, že částka, o které je psáno v důvodové zprávě, 6 mil. korun, by vzhledem k rozsáhlosti sítě České obchodní inspekce měla být dostačující.
        Na hospodářském výboru byl mimo jiné předložen také návrh na stanovení parametrů pro zřízení informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Specifikuje se v něm, kolik subjektů musí být do registru zapojeno, jak se informace o spotřebitelích sbírají, evidují a kdo a jak je může používat a jak dlouho se evidují. Aby však měla taková databáze skutečně ochranný význam pro spotřebitele, je potřeba, aby spotřebitele nějak chránila. Takto, kdo se na ten pozměňující návrh podívá, tak to chrání pouze prodejce, neboť říká, který spotřebitel je nedůvěryhodný. Pokud ovšem není jiný záměr, aby se poskytovatelům a zájemcům podávala informace o tom, kdo jak je zadlužený a jak je tedy náchylný k dalšímu zadlužování, kterého by se dalo snadno zneužít.
        S některými formulacemi specifikujícími informační databázi o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele nemůžu souhlasit. Například to, aby zájemce byl do databáze zaveden bez jeho souhlasu. I když se navrhuje, aby při zápisu do registru byl o tomto zápisu informován. ***
        Aby měl registr dlužníků skutečně význam pro ochranu spotřebitele, je potřeba chránit spotřebitele i před sebou samým. Co tím myslím? Spotřebitel, u něhož je evidován dluh nebo dluhy po lhůtě splatnosti, proti kterému je dokonce vedeno exekuční řízení, by neměl mít možnost žádat o poskytnutí služby nebo o koupi výrobků, které povedou ke vzniku další pohledávky. Mnozí spotřebitelé jsou nepoučitelní, ale myslím si, že bychom je měli chránit. Pokud prodejce nahlédne do registru dlužníků a uvidí, že spotřebitel nebo zájemce o zadlužení už je veden jako dlužník, neměl by mít možnost takovému zájemci na dluh něco prodat. Když někdo řekne, že mu banka nechtěla půjčit, tak mu kup čokoládu a zajdi jim poděkovat, protože tě ochránili před dalším a ještě větším průšvihem.
        V téhle věci jsem připravil pozměňující návrh, ke kterému bych se přihlásil v podrobné rozpravě. V systému jsem viděl už připravený návrh pana poslance Klána, nevím, jestli ho přečte, který navrhuje, aby se informační databáze neschvalovala. Děkuji.