Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, víte, co mě na celé té debatě, která už tady tak dlouho i v kuloárech probíhá, nejvíc děsí? Skutečnost, že všichni moji předřečníci, ale také všechny kolegyně a kolegové, tak jak se tady v té sněmovně nacházíme, všichni jsme vzali na vědomí, že tady ty daňové úniky existují. Sněmovna je rozdělena na zásadní odpůrce a na ty, kteří prosazují, aby se ta situace radikálním způsobem změnila. Mimochodem, já nevěřím, že to bude těch avizovaných 5 nebo 8 mld., já si myslím, že to bude několikanásobně víc. (Volání zprava: Míň?) Ano. Několikanásobně víc. Protože celá léta se tady usilovně pracovalo na tom, aby ta situace, ve které jsme, dosáhla stadia dokonalosti! A ona ho téměř dosáhla! Jenomže najednou se tady objevil někdo, kdo do toho hnízda chce vnést trochu pořádek!
        Samozřejmě můžete se usmívat, pánové vpravo, protože je to hlavně dílo pravice, čeho jsme tady vlastně za ta léta dosáhli. Že prakticky není možné, abychom jednomyslně a jednoznačně všichni chtěli vyčistit to hnojiště (důrazně), které jsme tady vlastně za ta léta vytvořili! Ne já, ne moji současní kolegové, ale předchůdci! Tváříme se, že budujeme demokracii, že chceme vyspělou ekonomicky silnou společnost, jako bychom stavěli mrakodrap! Ale v základech místo kvalitního betonu máme hnůj. (Potlesk poslanců ANO.)