Dobrý večer, pane místopředsedo, dobrý večer, paní ministryně, vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi z tohoto místa prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat za možnost vystoupit zde na plénu Poslanecké sněmovny. Jsem rád, že vám mohu představit návrh zákona o cestovním ruchu v podobě, která je zcela jistě pozitivním počinem pro občany této země, pro klienty všech cestovních kanceláří, kteří přišli o své finanční prostředky kvůli jejich krachu. ***
        Tento návrh zákona nesprávně transponoval evropské právo a v podobě, v jaké byl schválen Poslaneckou sněmovnou, ohrozil podnikání v oblasti cestovního ruchu. Jak již tady řekla paní ministryně, když to zjednoduším, s kolegy v Senátu jsme zasedli k jednomu stolu se zástupci ministerstva, cestovních kanceláří a pojišťoven a snažili jsme se najít a tuto nešťastnou implementaci napravit. Ačkoli osobně nejsem velkým příznivcem kompromisů, v tomto případě jsem přesvědčen, že kompromis, kterým je Senátem přijatý pozměňovací návrh, je velmi zdařilá legislativní změna.
        Jedná se o jednoduchou modifikaci § 8 odst. 2 návrhu zákona, který zavádí tzv. sdílenou odpovědnost pojišťovny a cestovní kanceláře za stanovení správné výše limitu pojistného plnění při sjednání pojištění. Tento pozměňovací návrh zároveň reflektuje skutečnost, kterou tady zmínila již paní ministryně, a já bych ji rád zopakoval, protože ji považuji za důležitou, a to je vytvoření garančního fondu cestovních kanceláří. Do tohoto fondu, který nám slíbilo ministerstvo, že vytvoří nejpozději do jednoho roku, budou přispívat určitým procentem svých příjmů všechny cestovní kanceláře. Rád bych vyzval z tohoto místa paní ministryni, aby vážně uvažovala o tom, že do fondu budou přispívat i pojišťovny, protože podle návrhu této novely je to jejich odpovědnost, aby si důsledně hlídaly správné nastavení pojistného limitu.
        Chtěl bych poděkovat paní ministryni za jednání a vůli k nalezení této nápravy. Právo cestovního ruchu je odvětví velmi regulované evropským právem a návrh zákona, který zde máme před sebou, transponuje evropskou směrnici z roku 1990. Abych byl upřímný, nerozumím sice tomu, proč tak činíme až nyní, ale rád bych se v tomto ohledu zastal paní ministryně, protože se to mělo udělat již dávno před nástupem této vlády, a Ústavní soud tedy nerozhodl nijak jinak než v duchu evropské judikatury, bylo to jen reakcí na nedostatečnou českou právní úpravu.
        Závěrem mi dovolte v kontextu toho, co jsem teď řekl, varovat do budoucna před obdobnými nesprávnými, opožděnými nebo naopak ukvapenými transpozicemi směrnic evropského práva. Bezhlavé přijímání evropských norem může vážným způsobem ohrozit podnikatelský sektor. A zrovna z toho případu jasně vyplývá, že časté výhrůžky urgentní implementací někdy nejsou zcela namístě, protože zkrátka, jak je vidět, není kam spěchat a vyplatí se zvážit všechny okolnosti, především rizika právní úpravy.
        Děkuji za pozornost.