Vážený pane předsedo, páni ministři, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych vás podrobněji seznámil s důvody pozměňovacích návrhů, které byly přijaty usnesením Senátu. Senátu byl postoupen k projednání návrh rozsáhlejší novely zákona číslo 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů.
        Připomínky senátní legislativy se soustředily především na dva body, a to za prvé, že zákon o právu shromažďovacím, který byl přijat v březnu roku 1990, přiznává právo pokojně se shromažďovat pouze občanům našeho státu. K legislativním změnám daných omezujících ustanovení nedošlo, takže jsou dosud součástí platného znění zákona Listiny základních práv a svobody, vyhlášené následně pod číslem 2/1993 Sb., které v článku 19 zaručuje pokojný výkon shromažďovacího práva každému bez vázanosti na státní občanství. Součástí návrhu úpravy zákona číslo 84/1990 Sb., jsou mimo jiné návrhy změn ustanovení zákona, které odstraňují omezení výkonu shromažďovacího práva tak, že slovo občan nahrazuje slovem každý nebo osob, viz článek I body 1, 2, 9 a 23 návrhu. Jedinou výjimkou je ustanovení § 3 zákona, které zůstalo v nezměněné podobě a zní: Shromáždění může svolat občan starší 18 let nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky anebo skupina osob, dále jen svolavatel. Je namístě pochybovat, zda ustanovení § 3 zákona, podle něhož svolavatelem shromáždění může být pouze občan České republiky, je v souladu s článkem 19 Listiny, jakož i se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, které obsahují garanci pokojného výkonu práva shromažďovacího. Dále je třeba upozornit na výkladové problémy, které pravděpodobně nastanou, pokud ustanovení § 3 zákona zůstane v nezměněné podobě. Nebude totiž jasné, zda ve vztahu k osobě svolavatele má být nadále aplikováno výkladové pravidlo podle článku 42 odst. 3 Listiny, anebo požadováno naše občanství. Tolik k prvnímu pozměňovacímu návrhu.
        Dále zákon o právu shromažďovacím v ustanovení § 15 stanoví taxativním výčtem ustanovení zákona, které je nutno aplikovat ve vztahu k shromážděním, která nebyla svolána. To znamená spontánní shromáždění vzniklá bezprostřední reakcí na aktuálně vzniklou situaci. To mohou být třeba kulturní shromáždění, s kulturním podtextem, nebo s podtextem sportovních událostí. Ve vládním návrhu zákona byl na základě navržených změn tento zvláštní typ shromáždění podřazen pod režim shromáždění, která nemusí být oznamována příslušnému úřadu ve smyslu ustanovení § 4 zákona. Ustanovení § 15 zákona bylo současně navrženo ke zrušení pro nadbytečnost. Toto řešení je vcelku logické, protože spontánní shromáždění bezprostředně reaguje na vzniklou aktuální situaci a nemá svolavatele, který by jeho konání mohl oznámit. Jak vyplývá z textu předloženého návrhu, Poslanecká sněmovna sice schválila zrušení ustanovení § 15 zákona, viz článek I bod 28 návrhu, nepodpořila však navrhovaný záměr zařadit spontánně vzniklá shromáždění pod režim ustanovení § 4 zákona. Za této situace mohou vzniknout pochybnosti, zda absence zákonných ustanovení, která by regulovala průběh spontánně vzniklých shromáždění, nevyvolá problémy při aplikaci zákona v praxi.
        Návrh tohoto zákona byl projednán Senátem na plénu Senátu dne 15. 6. 2016, který po doporučení obou výborů, to znamená garančního výboru, výboru pro vědu, kulturu, lidská práva a petice, a výboru ústavněprávního, přijal tyto zmíněné návrhy, které jistě máte k dispozici.
        Děkuji vám za pozornost.