Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Předkládám novelu školského zákona, která už má poměrně dlouhou historii. Jejímu projednání v roce 2013 zabránily předčasné volby, takže podruhé jsme podali tuto novelu v červenci roku 2014. Nyní přichází tedy na pořad a já bych vás seznámila s principem upravované novely.
        Jedná se o české školy bez hranic, čili jedná se o podporu dětí ze smíšených manželství, jejich výuku, rozvoj jejich dovedností a také podporu dětí, jejichž rodiče dlouhodobě pracují v zahraničí. V zahraničí žijí přibližně dva miliony českých státních občanů či cizích státních občanů českého původu. Je zřejmé, že z pohledu ČR je žádoucí, aby svoji sounáležitost s ČR prohlubovali. V zahraničí takovou možnost nabízejí tzv. české školy.
        Řeknu, jaká je jejich současná právní úprava. Jako české školy lze označit instituce či aktivity, které v zahraničí zabezpečují potomkům českých občanů zachování znalostí českého jazyka a českých reálií, které by jim v budoucnu umožnilo vrátit se do ČR, případně vystudovat českou vysokou školu, uplatnit se na pracovním trhu, popř. jinak se zapojit do ekonomického či kulturního života v ČR. Konkrétně jde zejména o devět českých škol bez hranic, které jsou zároveň krajanskými spolky, koordinovaných českým občanským sdružením Česká škola bez hranic. Na ně navazuje síť spolupracujících škol, které také vyučují český jazyk a české reálie, ale v menším rozsahu, než vyžaduje vzdělávací program českých škol bez hranic, proto nejsou členy tohoto občanského sdružení a nepoužívají název česká škola bez hranic.
        Koncept České školy bez hranic vznikl v roce 2003 v Paříži a postupně se rozšiřoval do dalších měst. Zahrnuje školy, které jsou zpravidla neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími podle práva státu svého působení. Zároveň jsou Ministerstvem zahraničních věcí registrovány jako krajanské spolky, z čehož je zřejmé, že Ministerstvo zahraničních věcí je vnímá jako subjekty, jejichž aktivita je potřebná, prospěšná pro obraz ČR v zahraničí.
        Hlavním cílem českých škol bez hranic je výchova česky mluvící mladé generace vyrůstající v zahraničí, která bude v dospělosti schopna nejenom číst a psát, ale také si zachová povědomí o svých kořenech a pocit sounáležitosti s českým národem a Českou republikou. Hluboká znalost češtiny pro ni bude dobrou motivací pro udržení vztahů se zemí svého původu. Česká škola bez hranic tak přispívá k posílení české identity v měnícím se globalizovaném světě.
        České školy bez hranic jsou nyní financovány formou darů, a to ze soukromých zdrojů od sponzorů, zejména od rodičů dětí, z veřejných zdrojů od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podle čl. 2 bodu 13 přílohy č. 2 usnesení vlády o zachování kulturního dědictví v zahraničí ze dne 13. června 2012 č. 414 a též Ministerstva zahraničích věcí podle usnesení vlády o zachování kulturního dědictví v zahraničí ze dne 13. června 2012 č. 414. V neposlední řadě se na financování podílejí také česká centra a zastupitelské úřady, které dávají k dispozici výukové prostory a propagují činnost škol. ***
        České školy bez hranic vyučují podle vlastního vzdělávacího programu nazvaného Brána jazyků otevřená, který je v rozsahu požadavků Národního programu vzdělávání. Tento koncept vzdělávání je určen pro děti od 18 měsíců do 15 let, které pocházejí z bilingvního prostředí. Vzdělání je rozděleno na předškolní výchovu a školní výuku. Předškolní vzdělání pro nejmenší děti je rozděleno do tří věkových kategorií. V první kategorii jsou nejmladší děti od 18 měsíců do 3 let, které se zpravidla českému jazyku věnují nejméně jedenkrát týdně jednu hodinu. Další kategorií jsou děti od 3 do 6 let, které se učí nejméně jedenkrát týdně dvě hodiny, a poslední kategorií jsou školáci, kteří se učí čtyři hodiny týdně. Předškolní vzdělání pro nejmenší děti do 6 let je zaměřeno na porozumění českému jazyku, zlepšení slovní zásoby a vyjadřovacích schopností prostřednictvím hudby, kreslení, poslouchání příběhů, hraní her, které mají naučně-výchovný charakter.
        Školáci, o kterých mluvím, plní svou každodenní vzdělávací povinnost na zahraniční škole a v rámci českých škol bez hranic se učí český jazyk, literaturu, dějepis, zeměpis českých zemí podle vzdělávacího programu Česká škola bez hranic, který byl v srpnu 2010 schválen. Jedná se tedy o sobotní školy. Výzkumným ústavem pedagogickým byl tento program doporučen a shledán v souladu s Národním programem vzdělávání.
        Výuka ve školách České školy bez hranic je realizována alespoň jedním pedagogickým pracovníkem v každém stupni.