Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, jenom stručně bych rád potvrdil nebo podpořil to, co tady zaznělo od pana kolegy Ťoka, že majetkoprávní věci řešit v této novele asi není ten nejlepší nápad, protože by opravdu celou záležitost to nesmírně protáhlo. A to ostatní, a není toho málo, nejsou to věci marginální, zazněly tady, tak je určitě dobré postrčit je trošku dopředu.
        Je ale, přiznám se vám, docela s podivem, že když se s Ministerstvem dopravy dohodneme, v minulých týdnech nebo měsících to bylo opakovaně, tak přijdu do těchto prostor a vždycky se dozvím, že je tam nějaký problém a že jsme se nedohodli. Opakovaně se dohaduji s panem Ťokem, že jsme se dohodli, abych se tady dozvěděl, že jsme se nedohodli. Tak někdo zřejmě té dohodě úplně nefandí.
        Návrhy z pozadí Ministerstva obrany - to je kouzlo nechtěného. Ale žádné návrhy z pozadí nebyly. My jsme jen nechtěli prolongovat, nebo nemohli jsme dost dobře připustit to, jak byly některé kreativní návrhy, aby ten, kdo je v nájmu, měl potom nějaké přednostní právo na ty pozemky. To mně přijde úplně absurdní. A celá story s letištěm Líně je zářným příkladem toho, jak to být nemá. O tom se soudíme už docela dlouhou dobu. Trvá to, nic moc se neděje. Jediná realita je, že my jsme tam v podstatě jako takoví tolerovaní, napůl tolerovaní hosté. To si myslím, že je nepřípustné do budoucna.
        Já bych rád podpořil ten méně ambiciózní tvar novely, tak jak to tady bylo prezentováno. A pak se vraťme k majetkoprávním věcem, ale s tím, že skutečně není dost dobře možné, aby stav, co je teď, a to je, když přestane vrtulník z Kbel v Líních, tak za to musí platit. Děkuji.