Senátní návrh zákona, takzvaného stykového zákona. Dovolte mi, abych předeslala, že je to vlastně poslední ústavní dluh, tento stykový zákon, protože Ústava jej předjímá v článku 40 a dodnes tedy tento zákon vlastně přijat nebyl. Je to víc než 20 let a je to trochu, řekla bych, až ostuda, že tedy Ústavu necháváme v tomto smyslu nenaplněnou.
        Nicméně má to ještě druhou konotaci, to že Ústava zůstala nenaplněná. Totiž stykový zákon měl být vlastně přijat předtím, než byly přijímány zákony o jednacích řádech obou dvou sněmoven, tak aby vlastně učinil jakousi bázi, na které by stavěly oba dva zákony jako jednací řády obou dvou sněmoven, což se tedy nestalo. Dnes musíme vycházet z reality, že jednací řády obou dvou sněmoven zde tedy jsou a není možné tu realitu přehlížet a tudíž - a navíc se odehrály, ještě další věci, jako že z parlamentní volby prezidenta se stala přímá volba prezidenta, čili docela podstatná materie, to je parlamentní volba prezidenta, která by bývala byla předmětem úpravy ve stykovém zákonu, vlastně odpadla. No a z toho všeho, co říkám, vlastně - vypadá to tak, a tomu odpovídá ten návrh, ten je velmi útlý, že skutečně má jenom 17 paragrafů včetně účinnosti, to je § 17. Takže je to skutečně útlý návrh. A nepřináší, řekla bych, až tak mnoho převratného, nového, spíš mnoho věcí, které se vlastně už fakticky dodržovaly a provozovaly. Tak teď tedy říká jaksi natvrdo, tak aby o tom nemohlo být sporu, protože právě v určitých situacích vždy pak média spekulovala, zda to je dobře, nebo zda by to mělo být jinak, a tak dál a tak dál. Kupříkladu, já nevím, postoupení návrhu zákona Senátu, pak tedy opravený návrh, tak odkdy počítat lhůtu, a tak dál a tak dál. Vždycky jsme si s tím nakonec poradili k dobru, ale teď je to tu prostě řečeno pro obě dvě komory jaksi natvrdo a to je snad tedy dobře.
        Co je ovšem v něm skutečně snad převratného, a k tomu bych chtěla obrátit vaši pozornost, to je upraveno v § 2, kde se totiž zavádí, který se týká projednání a hlasování o ústavních zákonech a o oněch zákonech, kterým se nepřesně říká organické, správně by mělo být orgánní zákony, ale je to ten článek 40 Ústavy, v němž je řečeno, že o těch vyjmenovaných zákonech a ústavních zákonech jedna sněmovna samozřejmě nemůže přehlasovat druhou. Tato nová úprava, která se zde navrhuje, zavádí také už mnohokrát diskutovaný, ale nikdy nedodiskutovaný člunek. To znamená, a já se domnívám, že ten člunek je metoda velmi dobrá právě pro materii ústavních zákonů, na kterých by měl panovat co nejširší konsenzus. Co to znamená? Že tedy ten návrh zákona bude chodit z jedné sněmovny do druhé, dokud se obě dvě neshodnou na přijatelné verzi. Nemůže to ovšem být bezbřehé, a proto návrh zavádí jako konec toho dohadování uplynutí volebního období Poslanecké sněmovny. Pokud se prostě neshodnou obě komory v tom volebním období, které plyne pro Poslaneckou sněmovnu, tak ten návrh padá pod stůl. To je podle mého soudu ta nejdůležitější úprava, která se v tom zákonu vyskytuje.
        Jinak, já nevím, ostatní paragrafy snad ani není třeba reprodukovat, protože ony jsou spíš tedy technického rázu, a každý z vás se s tím jistě seznámí. A znovu opakuji, jde vlastně o situace, které již tak či onak existují a byly řešeny, jenom teď se tady vlastně upravují ty věci natvrdo. Takže dál se s tím snad ani zabývat nebudu a poprosím vás, abyste ten návrh podpořili, laskavě ho propustili do výboru a posléze do druhého čtení. Děkuji vám.