Já si nemohu pomoct, ale opravdu mohu jenom posloužit zkušenostmi pamětníka, nikoli znalce. Zdůrazňuji, pamětníka.
        Měl jsem v začátcích těch časů, kdy jsme se snažili tvořit transparentní financování vědy a výzkumu, měl jsem tu čest a výjimečnou možnost o tom diskutovat s velikány, kteří se jmenovali Otto Wichterle, Rudolf Zahradník, profesor Hejdánek. A ti všichni, když jsme si tvořili ty struktury, tak říkali něco, co se dá zobecnit do povzdechu, když říkal třeba Rudolf Zahradník. Znám všechny rozhodující muže v Max-Planck-Gesellschaft - což je instituce, která radí německé vládě kam a jak má dávat peníze. Znám všechny muže v Royal Society - což je instituce, která radí britské vládě, kam má dávat peníze. A je zajímavé, neznám nikoho z Rady vlády pro vědu a výzkum, který radí české vládě. O tomhle je ten problém. My si tady vymýšlíme agendu pro agendu. Česká věda je spoutána administrativním šimlem, který si u jiných administrativních šimlů vymyslí to ocenění. A tomu všemu prostě šéfuje pan místopředseda Bělobrádek. Ty peníze nejdou na českou vědu. Ty peníze jdou na dobré živobytí vlivových skupin. A podle toho také ta konkurenceschopnost vypadá.
        Dámy a pánové, vy, kteří se tomu věnujete v této Sněmovně, zkuste dát ty peníze opravdu na českou vědu. Uvidíte, že to s tou českou konkurenceschopností něco udělá. Teď to fakt požírá jenom úřední šiml pana místopředsedy Bělobrádka. Moc vás prosím, je tu dostatek intelektuálního potenciálu s vědeckou kapacitou, kteří se nad tímhle umí zamyslet a kteří prostě zastaví to, že je tu financován průměr a průměrné administrativní ohodnocování. Zkuste ty peníze alokovat na excelenci. A zkuste jich dát víc, než na dotacích pro Agrofert. A ono se to za deset let na konkurenceschopnosti té České republiky ukáže. Děkuji vám.