Vrátím se tedy k těm dodatkům. Ty dodatky byly dva nebo tři. Jeden byl na snížení ceny, ten jsem vyjednával já. Druhá záležitost byla, že nám začala vlastně platit novela zákona, která zaváděla značky na přání. Značky na přání byly součástí těch předchozích soutěží, které byly bohužel ÚOHSem zrušeny. Takže my jsme byli v situaci, kdy jsme měli platný zákon a museli jsme zabezpečit značky na přání. Podle všech předpokladů jsme počítali s tím, že o značky na přání bude vlažný zájem. Ten zájem nás překvapil, takže ta původní zakázka, která byla podlimitní, kterou jsme sjednali s firmou Hicon, protože nikdo jiný nebyl v té době k dispozici, tak ta vlastně zabezpečovala tyto značky. Po krátké době se ukázalo, že není možno, řekl bych, ji vyřešit jiným způsobem. Tak jsme to prodloužili. Při té příležitosti jsme s Hiconem jednali, ale oni značky na přání oceňovali na jiné náklady než tu standardní značku. Nebyli jsme se schopni dohodnout o lepší ceně. Takže to je jedna věc.
        Co se týče, jak jste se ptal, osobní zodpovědnosti. Lidé, kteří byli na ministerstvu za tuto oblast odpovědní v době, kdy ta stará smlouva běžela, a kteří nesoutěžili, už na ministerstvu nejsou. Nový tým dělal všechno pro to, aby ji vysoutěžil. Jak se vypořádat s lidmi, kteří tam nejsou, zrovna nevím. Ale myslím si, že to, co dělali, se nedá nazvat okrádáním nebo trestným činem. Prostě oni využívali stávající legislativy a jednali podle ní.