Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené dámy a pánové, sedím zde v Poslanecké sněmovně teprve druhý den a můžu vám upřímně říct, že se nestačím divit. (Pobavení v sále.) Některé jevy, např. osočování a podobně, jsem, abych řekl pravdu, očekával. Co mě ale opravdu překvapuje, je množství času a energie vynaložené bez jakéhokoli výsledku. O užitku už ani nemluvím. Je zřejmé, že zde máme nějaký problém, že jedna strana se nemůže shodnout s druhou a zase naopak. Tato situace se však někdy stává také mimo politiku, např. při obchodních jednáních. Pak existují obyčejně pouze dvě možnosti - buď se tato jednání ukončí a obě strany si jdou po svém, což my udělat nemůžeme, anebo se všichni zúčastnění pokusí dosáhnout dohody, která bude akceptovatelná pro obě dvě strany. To by mělo být i naší snahou. ***
        Pokud se tedy dejme tomu v obchodním jednání zúčastněné strany takzvaně zaseknou v nějaké sporné otázce a nemohou se dohodnout, bývá dobrým zvykem sporný bod přeskočit a vyřešit body, ve kterých panuje alespoň základní shoda. Následně se pak všichni vrátí už s chladnými hlavami k původnímu bodu. Bývá velmi časté, že to, co se původně jevilo jako nepřekonatelný problém, je pak s odstupem času poměrně snadno řešitelné. Tento postup se používá proto, aby byl čas všech zúčastněných využit co možná nejefektivněji.
        Pojďme si nyní představit, že tento sál a celý servis okolo tohoto jednání platíme ze své kapsy. Pojďme se do toho vžít. Opravdu bychom postupovali stejně? Opravdu bychom takto mrhali časem? Jsem přesvědčen, že nikoliv. Navrhuji tedy použít vyzkoušený a osvědčený postup. To znamená, vyřešit nejprve věci, ve kterých panuje alespoň elementární shoda, a pak se vrátit ke sporným tématům. Až společně uděláme nějakou smysluplnou práci, pak se třeba shodneme i tam, kde to dnes není možné. Děkuji.