Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, před Vánocemi byl Sněmovnou odmítnut můj pozměňovací návrh k zákonu o obětech trestných činů, který ukládal povinnost informovat oběť mimo jiné například i o změně nařízené ochranné léčby z ústavní na ambulantní. Tím se dostávám ke své otázce. Nařízená ochranná ústavní léčba spadá pod Ministerstvo spravedlnosti, zatímco ambulantní pod Ministerstvo zdravotnictví. Tady je ten problém, že stát nemá síť ambulantních zařízení a dotyčný propuštěný, nebo z ústavní léčby vypuštěný pacient, klient nebo můžeme říkat i pachatel, se vlastně dostává do privátní sféry. Ta o něj ovšem nestojí a také nemá žádnou vazbu ani na probační a mediační službu. Tento se vlastně ocitá ve vakuu a často jsou to pachatelé i závažných trestných činů a jakákoliv kontrola o jejich léčbě vlastně není potom možná. Oni jsou tedy nadále hrozbou společnosti, protože často dojde k přerušení léčby, která by jim do jisté míry bránila v pokračování trestné činnosti.
        Vím, že jsou tady dva resorty, že došlo k nešťastnému rozdělení. Ptám se pana ministra, jakým směrem se tedy bude ubírat řešení, protože toto vnímám jako velmi alarmující. Děkuji.