Takže dovolte, abych se zabýval nejprve částí Nejpodstatnější faktická zjištění a poté částí Vyhodnocení. Tady bych rád hned zdůraznil, že tato část byla komisí schválena jednomyslně, to znamená všemi sedmi hlasy.
        Z hlediska zákonných kompetencí je policejní prezident oprávněn navrhnout organizační změnu na úrovni celorepublikových útvarů ministrovi vnitra, který následně rozhoduje o jejím schválení. Nikde není zakotvena povinnost, aby policejní prezident o tomto návrhu informoval další subjekty, například státní zástupce. Nicméně jedna z analýz, na které vedení Policie České republiky odkazovalo, doporučuje vzhledem k citlivosti změny konzultovat ji s odbornou veřejností, zejména se státními zástupci.
        Prověřovaná změna spočívala ve sloučení ÚOOZ a ÚOKFK do Národní centrály pro boj s organizovaným zločinem, čímž byla zřízena takzvaná střechová řídicí struktura: ředitel - náměstci - ředitelé sekcí. Odbory ÚOOZ a ÚOKFK odpovědné za prověřování a vyšetřování trestné činnosti byly beze změn v náplni činnosti zařazeny pod jednotlivé sekce. Podle vyjádření policejního prezidenta Tomáše Tuhého i jeho bývalého náměstka Zdeňka Laubeho měla tato změna umožnit pružnější reakci vzniklého útvaru na vývoj kriminality a provádět v nich v případě potřeby další organizační kroky včetně zpřesnění nebo změny náplně činnosti jednotlivých sekcí.
        Ředitelé dotčených útvarů byli se změnou seznámeni ve druhé polovině května 2016. O seznámení nebyl pořízen zápis. Představitelé státních zastupitelství s ní byli obecně seznámeni až na konci května 2016, to jest těsně před odesláním referátníku ministrovi vnitra. Tento referátník byl odeslán 31. května 2016. Rozhodnutí Tomáš Tuhého a Zdeňka Laubeho sloučit oba útvary pod jednotné vedení přitom bylo prezentováno jako konečné a neměnné. Projednávání konkrétních dopadů změny na komunikaci mezi NCOZ a státními zastupitelstvími a na kontinuitu probíhajících trestních řízení započalo až po medializaci organizační změny.
        Koncepční nebo strategické materiály, zpracované za působnosti současného policejního prezidenta, slučování útvarů s celostátní působností neřeší a ani se o něm nezmiňují. Zástupci Policejního prezidia neměli v souvislosti s návrhem změny zpracovány žádné aktuální a podrobné analýzy nebo statistiky, které by podporovaly jimi prezentované důvody.
        Zástupci Policejního prezidia se odvolávají na strategické a koncepční materiály z předchozích období, které se datují již od roku 1993, jak je zmíněno v materiálech v roce 2007, které byly komisi předloženy. Tyto dokumenty se v různých variantách zmiňují o možnosti spojování útvarů. Argumenty pro prověřovanou organizační změnu jsou v podstatě převzaty z těchto dokumentů. Ne ve všech materiálech však bylo sloučení útvarů považováno za vhodné řešení.
        Neexistence analýz nicméně automaticky neznamená, že předložené argumenty byly nesprávné. Útvary s celostátní působností mohly podle interních policejních předpisů šetřit, prověřovat nebo vyšetřovat skutek, který nepatřil do jejich působnosti upravené interním aktem řízení. Podle téhož pokynu vždy také existovala možnost nevkládat v konkrétní trestní věci dokumenty do systému elektronického trestního řízení, známého ve zkratce ETŘ. To mohlo vést k situacím, které jsou v důvodech pro změnu obecně uvedeny. ***
        Celorepublikové útvary řídí náměstek policejního prezidenta pro SKPV, který je podřízen policejnímu prezidentovi a pro výkon své činnosti potřebuje určité informace o probíhajících trestních řízeních. Na základě shromážděných podkladů lze usuzovat, že změna proběhla s cílem mít sjednocený přehled o probíhajících trestních řízeních. Nelze však dovozovat, že by tyto informace měly být předávány neoprávněným osobám.
        Komise také opakovaně v rámci výpovědi svědků zaznamenala názor, že mezi oběma útvary, zejména mezi jejich řediteli, neprobíhala dostatečná komunikace a že existovala dokonce určitá řevnivost mezi orgány ÚOOZ a ÚOKFK. Tato situace však nikdy nebyla ze strany nadřízeného, kterým byl náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, kázeňsky řešena. Stejně tak zůstalo bez postihu údajné obcházení či neplnění povinností podle interních aktů řízení. Naopak, vedoucí těchto útvarů pobírali vysoké odměny za svoji práci, což potvrzovalo, že s jejich prací byla do určitého okamžiku spokojenost, a mohlo budit dojem, že vše dělají správně.
        Na úrovni státního zastupitelství, Policie ČR, ale ani mezi jednotlivými policisty není jednotný právní názor na rozsah sdílení informací z trestního řízení v rámci řídicí struktury Policie České republiky. Obecně se má za to, že nadřízený policista je oprávněn znát to, co potřebuje k výkonu své činnosti v souvislosti se svou odpovědností za činnost podřízených útvarů. Vnímání rozsahu potřebných informací je ale různé.
        Vrchní státní zastupitelství v Olomouci opíralo prověřování změny, respektive výslechy Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho a svůj další postup v souvislosti se změnou o informace z několika jím vedených trestních věcí. Jednalo se zejména o závěry dovozované z odposlechů, které byly vyšetřovací komisi předloženy, o informace získané v rámci vyšetřování případu VIDKUN a o informace získané v rámci případu údajného úniku informací o realizaci ve společnosti TESCO SW. Na některé tyto materiály odkazoval také bývalý příslušník ÚOOZ Jiří Komárek a bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta, kteří organizační změnu veřejně kritizovali.
        Vrchní státní zastupitelství v Olomouci následně prezentovalo učiněné závěry i Nejvyššímu státnímu zastupitelství a ministru spravedlnosti. Ti je převzali a v podobném duchu se také vyjadřovali k organizační změně.
        Vzhledem k tomu, že zmíněné spisy obsahovaly podle vrchního státního zástupce Ivo Ištvana, jeho náměstka Pavla Komára, Roberta Šlachty a Jiřího Komárka informace, které měly zpochybňovat legitimní cíl změny, věnovala se informacím v nich uvedených vyšetřovací komise, a to v rozsahu, který byl jmenovanými prezentován v rámci provedených výslechů.
        Ze shromážděných materiálů nebylo prokázáno, že organizační změna byla provedena s cílem odstranit Roberta Šlachtu, omezit činnost celorepublikových útvarů nebo zabránit prověřování konkrétních trestních věcí (včetně v médiích zmiňovaného případu Beretta). Organizační změna v rámci útvaru není v rozhovorech, které jsou součástí "Podkladového materiálu ke slyšení před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky" (takzvaná Šlachtova zpráva) ze dne 22. 6. 2016, a v rozhovorech předaných vyšetřovací komisi státními zástupci v Olomouci vůbec řešena. Řeší se v nich pouze možný vznik týmu TEMPUS 2 a zařazení problematiky kyberkriminality na ÚOOZ. Současně je důležité upozornit na to, že 9. června 2016 byla Robertu Šlachtovi nabízena pracovní pozice ve stejné platové třídě v nově vznikající NCOZ. Robert Šlachta tuto nabídku neakceptoval s odůvodněním, že se na vzniku nového útvaru nechce podílet.
        V rozhovorech v případu VIDKUN, které byly vyšetřovací komisi předloženy jako relevantní, není konec Roberta Šlachty spojován s tím, že by se ho Zdeněk Laube nebo Tomáš Tuhý chtěli zbavit. O jeho konci spekulují hovořící osoby v souvislosti s tím, že ony samy považují postup ÚOOZ v případě Nagyová a spol. za neúspěch, a částečně s tím, že podle nich Robert Šlachta, respektive ÚOOZ, někomu možná nedává informace a někomu možná ano. Jaké informace a komu konkrétně, se v nich neřeší. Tím, že Robert Šlachta a Jiří Komárek ukončili služební poměr k Policii České republiky ještě před oficiálním začátkem účinnosti reorganizace, neumožnili praktickou ověřitelnost tvrzení, že se jich reorganizací chtěl někdo zbavit.
        V předložených přepisech figuruje bývalý náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje Karel Kadlec, který získával od dalších policistů informace, ke kterým neměl mít vzhledem ke svému služebnímu zařazení přístup. Policisté mu tyto informace poskytovali na základě jejich vzájemně dobrého osobního vztahu nebo z jiných důvodů. Tyto informace Karel Kadlec následně předával podnikateli Ivanu Kyselému. Věc nadále vyšetřují orgány činné v trestním řízení.
        Karel Kadlec a Ivan Kyselý ve vzájemných rozhovorech hodnotí i další policisty. Mimo jiné předpokládají, že každý policista, který je zařazen na vyšší pozici, dává někomu informace a je někým řízen. V tomto smyslu oba hovoří o Robertu Šlachtovi, Zdeňku Laubem, Tomáši Tuhém, bývalém řediteli Liboru Krejčiříkovi a dalších. Činí tak, aniž by věděli, zda se tak skutečně děje. Pouze to tuší, předpokládají, respektive z jejich rozhovorů nelze dovodit kdy, v jakých případech a v jakém rozsahu by se tak mělo dít. Ačkoliv některé části zachycených rozhovorů mají spekulativní charakter, nelze hovory jako celek zcela opomíjet. Přestože nemají žádnou vazbu na prověřovanou organizační změnu, ukazují na závadové jednání rozmlouvajících osob.
        Jako jeden z důvodů změny byla ve veřejném prostoru uváděna údajná existence informací o úniků údajů z trestního řízení od policejního prezidenta Tomáše Tuhého (tady se jedná o souvislost s trestním řízením týkajícím se údajného úniku informací v kauze TESCO SW, které bylo dozorováno Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci). To naznačovalo zejména veřejné vyjádření Jiřího Komárka o podezření z brutálního úniku informací ze strany Tomáše Tuhého.
        Před vyšetřovací komisí Jiří Komárek z počátku uváděl, že jeho výrok je založen na vyhodnocení odposlechu z případu VIDKUN, konkrétně odkazoval na takzvanou Šlachtovu zprávu. Uvedené odposlechy však Komárkovo tvrzení nepotvrzují. Konkrétní rozhovor, na který Komárek odkazoval, proběhl 21. 10. 2014, to jest ještě předtím, než se v rámci prověřování Tomáš Tuhý ve spise Generální inspekce bezpečnostních sborů objevil. V době rozhovoru bylo vyšetřování možného úniku informací teprve na začátku. Podnět ÚOKFK byl totiž zaslán na GIBS 6. 10. 2014, přičemž dne 22. 10. 2014, to jest den po zmíněném rozhovoru, GIBS žádá ÚOKFK o doplnění oznámení. To znamená, že v době, kdy rozhovor probíhal, nikdo ze zúčastněných nemohl znát jakoukoliv případnou spojitost Tomáše Tuhého nebo Policejního prezidia s únikem informací o realizaci.
        Informace o možném spojení Tomáše Tuhého s únikem informací v případu TESCO SW se Jiří Komárek dozvěděl od státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petra Šeredy, který mu poskytl přepis usnesení GIBS o odložení věci s chybnými závěry, a to na několik dní v době mezi 10. červnem a 20. červnem 2016. Jiří Komárek tuto skutečnost při svém druhém výslechu na přímý dotaz, na základě čeho svůj výrok formuloval, neuvedl, když sdělil, že vycházel pouze z odposlechů v případu VIDKUN. To, že měl přepis k dispozici, připustil až v rámci třetího výslechu po opětovně položeném přímém dotazu.
        Přepis vytvořený VSZ v Olomouci byl následně zveřejněn Národním fondem proti korupci. Z podkladů shromážděných vyšetřovací komisí lze usuzovat, že předání přepisu usnesení mohl zprostředkovat pouze buď Jiří Komárek, nebo někdo z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Věc v současnosti prověřují orgány činné v trestním řízení.
        Lze shrnout, že prověřování úniku informací o možné realizaci v TESCO SW bylo legitimní. Nelze však potvrdit to, že by se úniku informací dopustil Tomáš Tuhý, ani že je z tohoto úniku podezřelý.
        Některé skutečnosti uváděné v usnesení GIBS o odložení věci byly chybné. Z telefonního čísla s koncovkou 312 nebyla zaslána podnikateli Davidu Tesaříkovi žádná varovná SMS. David Tesařík zřejmě něco věděl, na uvedené číslo však pouze zaslal žádost o případné podrobnosti k tomu, že si má někdo pro někoho přijít, pokud je adresát zná. Na druhou stranu je nutno objektivně konstatovat, že komunikace s 312 proběhla a David Tesařík od ní určité informace získat chtěl. Následné vložení SIM karty bývalé manželky funkcionáře policejního prezidenta do jednoho z telefonů, se kterými telefonní číslo s koncovkou 312 komunikovalo, nebylo nijak vysvětleno. Navíc se žádný z relevantních telefonů ve vztahu k funkcionáři Policejního prezidia či jeho rodinným příslušníkům nikdy nenašel. Věc v současnosti opět prověřují orgány činné v trestním řízení. ***
        Údaje o směru komunikace chybně vyhodnotil příslušník GIBS - zpracovatel spisu - Milan Vaculík. Sám to také před vyšetřovací komisí uznal. Na základě podkladů, které má vyšetřovací komise k dispozici, nelze prokázat, že by jednal úmyslně, nelze však vyloučit, že jednal z nedbalosti, a proto komise rozhodla podat trestní oznámení. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci jako dozorový orgán v tomto selhalo, neboť chybu přehlédlo také. Navíc minimálně neopatrným přístupem umožnilo, aby se chybné usnesení a jeho další interpretace staly součástí veřejného prostoru.
        Prověřování údajného úniku informací nemůže mít souvislost s prověřovanou organizační změnou, neboť GIBS je na policii nezávislý samostatný bezpečnostní sbor, a tudíž pro něj organizační změna v tomto případě nemá žádný efekt. Vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise nezjistila žádné jiné informace, které by svědčily o únicích informací ze strany policejního prezidenta, nelze takovou hypotézu potvrdit.
        Zásadní pro prověřovanou organizační změnu byl následný výrok Jiřího Komárka o "brutálním úniku informací" ze strany policejního prezidenta. Jeho postup v současnosti prověřují orgány činné v trestním řízení.
        Závěrem lze dodat, že z materiálů shromážděných vyšetřovací komisí nevyplývá, že by Tomáš Tuhý nebo Zdeněk Laube negativně ovlivňovali probíhající trestní řízení nebo že by z trestních řízení neoprávněně získávali informace či se o to snažili. Ze shromážděných materiálů rovněž nevyplývá, že by Tomáš Tuhý a Zdeněk Laube určité informace z probíhajících trestních řízení poskytovali neoprávněným osobám.
        Komise při své činnosti zjistila, že většina předkládaných informací pochází z odposlechů, jejichž věrohodnost nelze potvrdit jinými úkony získanými podle trestního řádu. V rámci své činnosti zároveň obdržela materiál od GIBS, ze kterého vyplývá, že v uvedených, s organizační změnou nesouvisejících případech, které šetřil ÚOOZ, se orgány činné v trestním řízení "spokojily" s vyžádáním úkonů dle § 88 trestního řádu, to znamená odposlech a záznam telekomunikačního provozu, a žádné další prostředky, které umožňuje trestní řád a dostupné technické prostředky, neměly snahu využít, ač z předchozích zkušeností muselo být zřejmé, že realizovanými úkony se pravděpodobně potřebné důkazní prostředky nezískají. V některých případech nebyly získané informace objektivně posuzovány, např. nebyly ověřovány z dalších informačních zdrojů.
        Co se týče dopadu změny na jednotlivé případy či na chod jednotlivých sekcí NCOZ, nelze v danou chvíli vzhledem ke krátké existenci nové struktury jednoznačně zhodnotit. Nicméně podle informace zaslané NCOZ v září 2016 se počet policistů, kteří odešli v souvislosti se změnou, pohyboval v řádu jednotek. Konkrétně se vznikem NCOZ odešlo pět policistů, další policista v souvislosti se vznikem NCOZ požádal o ukončení služebního poměru k 30. 9. 2016 a další žádost byla podána k 31. 10. 2016. Obdobně se v řádu jednotek pohyboval počet příslušníků, kteří v této době ukončili služební poměr bez udání důvodů.
        Policejní prezident Tuhý, náměstek policejního prezidenta Laube a ministr vnitra Milan Chovanec ve výsleších popřeli, že by příslušné organizační opatření bylo připraveno a realizováno na základě politického zadání. Tuhý a Laube kategoricky odmítli spekulace, že byli pod údajným tlakem osob z politického a podnikatelského prostředí na odstranění Roberta Šlachy z čela ÚOOZ. Zmíněné spekulace nebyly prokázány ani ve výsleších dalších svědků, ani v dostupných písemných dokumentech.
        Žádný z členů vlády nepodal v rozhodném období návrh na usnesení vlády, které by ministrovi vnitra Chovancovi uložilo odložení, pozastavení či zakázalo provedení policejní reorganizace.
        Tady prosím končí ta faktická část. Než přejdu do závěrečného vyhodnocení, tak bych vás upozornil, že jsem komunikoval se státními zástupci, a pokud jde o vyhodnocení těch změn, tak se v zásadě nedají provést dříve než tak zhruba rok poté, co byly zavedeny. To znamená, že není chybou komise, ale ani státních zástupců, to se prostě teď vyhodnotit nedá. Já předpokládám, že někdy v létě, budou-li chtít se k tomu vyjadřovat státní zástupci, ale ani oni teď nemohou, protože zkrátka a dobře nejsou žádné podklady k tomu, aby takovéto vyhodnocení mohlo existovat.
        Závěrečné vyhodnocení.
        Provedení organizační změny v rámci celorepublikových útvarů Policie ČR je plně ve sdílené kompetenci policejního prezidenta a ministra vnitra. Zákon neukládá, aby byla realizace takové změny projednávána s dalšími subjekty. Předběžné věcné konzultace minimálně na úrovni vedení dotčených útvarů a státního zastupitelství by však byly vhodné a žádoucí.
        Klíčovou otázkou je, proč byla organizační změna realizována bez předchozích upozornění, v poměrně krátkém čase a proč nedošlo k jejímu podrobnému prodiskutování napříč dotčenými útvary, s odborníky a se státním zastupitelstvím a proč nebyl záměr změn projednán s Výborem pro bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky předtím, než byl referátník postoupen ke schválení. Tuhý i Laube shodně uvádějí, že takto postupovali, protože se nejedná o zásadní změnu, ale pouze o přípravu k dalším významnějším změnám, o kterých bude diskuse vedena. Oba skutečně mohli plánovat, že bude stačit vše projednat v rámci jednoho měsíce, nicméně tento plán následně zmařila medializace jejich záměru a postoj, resp. aktivity státních zástupců v Olomouci Roberta Šlachty, Jiřího Komárka a reakce veřejnosti.
        Vzhledem k charakteru činnosti obou slučovaných útvarů a s přihlédnutím k osobám a k prostředí, které bylo organizační změnou dotčeno, lze konstatovat, že se nejednalo o změnu nevýznamnou. Její příprava byla ze strany Laubeho a Tuhého značně podceněna a byla nedostatečně projednána s dotčenými subjekty. To vypovídá o nedostatečném manažerském řízení ze strany bývalého náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho.
        Forma, jakou byla změna realizována (rychlost a minimální konzultace s dalšími subjekty, jichž se mohla dotýkat), umožnila spekulace o jejím skrytém účelu, tj. "odstranit" Roberta Šlachtu, omezit činnost ÚOOZ, zabránit prověření konkrétních trestních věcí, zájem předávat informace z trestních řízení neoprávněným osobám. Tyto spekulace potvrzeny nebyly. Nebyly prokázány ani spekulace, že příslušné opatření bylo údajně realizováno pod politickým tlakem a na základě politického zadání za účelem odstranění Roberta Šlachty z čela ÚOOZ.
        Z provedených výslechů svědků a dalších shromážděným podkladů lze usuzovat, že cílem bylo získat přehled nad činností jednotlivých organizačních celků včleněných do NCOZ, splnit již několik let připravovaný záměr a vytvořit organizační strukturu obdobnou zahraničním policejním sborům. To lze považovat za zcela legitimní.
        Některé spekulace veřejně komentovali nebo je v náznacích podporovali bývalí příslušníci ÚOOZ Jiří Komárek a Robert Šlachta. Oba vycházeli z poznatků, které zjistili v rámci probíhajících trestních řízení, zejména pak při rozpracování případu VIDKUN. Na základě shromážděných materiálů lze konstatovat, že jimi prezentované názory nebo záměry vycházely z nepřesné interpretace rozhovorů různých osob. Tato interpretace byla následně převzata a podporována státními zástupci v Olomouci. Z těchto informací vycházelo i Nejvyšší státní zastupitelství a obecně také ministr spravedlnosti.
        Jiří Komárek navíc veřejně prezentoval názor, který neměl podložen informacemi, jež mohl získat v souvislosti s jím zpracovávanou věcí. Usnesení GIBS s chybnými závěry mu zpřístupnil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Petr Šereda.
        Oba příslušníci bývalého ÚOOZ veřejně i před vyšetřovací komisí prezentovali nedůvěru ve vedení Policie České republiky, přičemž vycházeli z nepřesně vyhodnocených informací. Z provedených výslechů je patrné, že tato nedůvěra vedla k tomu, že si některá sdělení nebo některé postupy Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho popisované vyšetřovací komisi vykládali jinak, než jak mohly být míněny. Tato nedůvěra významně ovlivnila i jejich postup v souvislosti s organizační změnou.
        V bezpečnostním sboru, jehož činnost je založena na principu podřízenosti a nadřízenosti, by měli jednotliví příslušníci rozhodnutí svých nadřízených respektovat (výjimkou je pouze pokyn směřující ke spáchání trestného činu), případně vznášet připomínky v rámci služebního styku, nikoliv veřejně demonstrovat nedůvěru v dané rozhodnutí nebo k jeho autorovi. Oba také prezentovali nebo komentovali informace, které se dozvěděli při výkonu služby nebo v souvislosti s ním, tj. informace, u kterých mohli být vázáni služební mlčenlivostí upravenou v zákoně o služebním poměru. V tomto světle lze vnímat veřejné vystupování Roberta Šlachty a Jiřího Komárka v souvislosti s organizační změnou jako neprofesionální. ***
        Vláda České republiky je jako vrcholný orgán výkonné moci plně odpovědná za činnost, vnitřní i vnější, Policie České republiky a státního zastupitelství. Podle § 21 zákona č. 2/1969 Sb. se ministerstvo musí při své činnosti řídit i usnesením vlády České republiky. Ačkoliv vládní krizi vyvolali sami někteří členové vlády, ani jeden z nich nepodal návrh na usnesení vlády, jež by regulovalo ministra vnitra ve věci změny útvarů policie s celostátní působností. Toto byl jediný možný efektivní právní prostředek, jak plánované reorganizaci policejních útvarů zabránit, pokud jí někteří ministři opravdu zabránit chtěli.
        Vláda tak žádné usnesení tohoto typu nepřijala a ani se jím nezabývala. Jednotliví ministři jen svými veřejnými prohlášeními zostřovali rozpor uvnitř vlády a mezi orgány veřejné moci. Na ústavněprávní řešení však rezignovali, aniž by to i před vyšetřovací komisí věrohodně vysvětlili. I to byl důvod, proč se celou záležitostí musela zabývat Poslanecká sněmovna, tedy orgán moci zákonodárné.
        Dne 5. ledna 2017 oznámil náměstek vrchní státní zástupkyně v Praze Adam Bašný, že - a teď cituji - "po pečlivém vyhodnocení materiálů, které se týkaly údajné trestné činnosti spojené s reorganizací uvnitř policie, bylo v druhé polovině loňského listopadu rozhodnuto o založení věci bez dalšího opatření, neboť ve věci nelze spatřovat podezření ze spáchání trestného činu" - citát končí. Kromě jiného tak Vrchní státní zastupitelství v Praze dospělo k názoru, že trestní oznámení Jiřího Komárka ve věci reorganizace Policie ČR bylo shledáno nedůvodným.
        Úniky informací získaných v průběhu přípravného řízení trestního, zejména úniky částí konkrétních odposlechů, a jejich následná medializace je fenomén, který provázel jak organizační změnu, tak následnou činnost vyšetřovací komise. Některé informace byly veřejně komentovány nebo prezentovány zejména Jiřím Komárkem, Pavlem Komárem, Robertem Šlachtou a Ivo Ištvanem. I přes obecnost nebo neurčitost vyjadřování vedly jejich aktivity ke zvyšování věrohodnosti informací, jež se v rámci činnosti vyšetřovací komise ukázaly jako zavádějící nebo nepravdivé.
        Tento stav je v rozporu se zásadami trestního řízení, jako je zásada zdrženlivosti, zásada neveřejnosti přípravného řízení a zásada presumpce neviny. V rozporu s těmito zásadami je pak zejména postup Pavla Komára, který zveřejnil zájem VSZ v Olomouci vyslechnout v souvislosti se změnou Tomáše Tuhého a Zdeňka Laubeho - byla na něj podána za to kárná žaloba -, postup Petra Šeredy, který poskytl bez zřejmého právního titulu přepis usnesení GBIS Jiřímu Komárkovi - což také prověřují orgány činné v trestním řízení -, postup Jiřího Komárka, který veřejně vystoupil se svým tvrzením o "brutálním úniku informací" z trestního řízení ze strany policejního prezidenta - taktéž prověřují orgány činné v trestním řízení-, a to ve spojení s medializací nepřesně interpretovaných nebo nepravdivých informací, například zveřejnění usnesení GIBS Národním fondem proti korupci nebo zveřejnění částí tzv. Šlachtovy zprávy.
        Dopady organizační změny na probíhající trestní řízení zatím nelze relevantně posoudit. Způsob, jakým byla provedena, mohl vést a také vedl k tomu, že někteří příslušníci požádali o propuštění ze služebního poměru, a zároveň k nejistotě ohledně budoucího fungování nového útvaru a ohledně důvodů provedení změny samotné. Nicméně postoje a veřejná sebeprezentace Jiřího Komárka a Roberta Šlachty, postup VSZ v Olomouci, úniky a mediální interpretace informací z trestních řízení nedůvěru v provedenou organizační změnu a s ní spojené negativní dopady prohloubily.
        Ze strany státních zástupců je jako jeden z nejdůležitějších argumentů proti slučování útvarů prezentována obava z koncentrace informací v rámci jednoho útvaru a jejich možného úniku k neoprávněným osobám. Tuto obavu by bylo zřejmě možné rozptýlit, pokud by existoval jednoznačně nastavený systém sdílení informací z trestních řízení v rámci struktury Policie ČR, například formou interního aktu řízení, neboť lze souhlasit s tím, že čím větší okruh je seznámen s určitou informací, tím větší je riziko jejího úniku. Taková úprava v současné době v rámci policie není, respektive vychází z principu nadřízenosti a podřízenosti bez specifikace rozsahu sdílených informací, a názory na rozsah sdílení informací se různí. Nastavení organizační struktury a systému sdílení informací je plně v působnosti vedení Policie ČR.
        Aby byl naplněn účel trestního řízení, je nutná bezproblémová spolupráce policistů se státními zástupci a policistů mezi sebou. Tuto spolupráci jednoznačně nepodporuje veřejné zpochybňování činnosti některých útvarů Policie ČR, respektive veřejná prezentace nedůvěry v jejich činnost nebo v činnost konkrétních policistů, k čemuž v rámci komentářů nezřídka docházelo.
        Nyní bych prosím přešel k příloze, to jsou usnesení vyšetřovací komise.
        Vyšetřovací komise v průběhu své činnosti přijala celkem 46 usnesení, z nichž pro účely závěrečné zprávy byla ta nejpodstatnější:
        11. července se komise usnesla, že v průběhu její činnosti budou provedeny svědecké výslechy osob, které poté byly vyslechnuty.
        Usnesení z 11. 7. Komise se usnesla, že její další schůze budou neveřejné.
        Usnesení z 31. 8. 2016. Komise považuje neustálé úniky informací týkající se organizační změny policejních útvarů ÚOOZ a ÚOKFK za velmi vážné, neboť je jimi zásadně narušována důvěryhodnost práce komise. Medializace citlivých informací podrývá maximálně možnou objektivitu a nestrannost komise v očích veřejnosti. Komise ukládá předsedovi komise Pavlu Blažkovi projednat tyto úniky informací s nejvyšším státním zástupcem a ředitelem GIBS s cílem úniky informací z trestních spisů vyšetřit a do budoucna jim zamezit.
        Usnesením z 8. 9. 2016 komise rozhodla na výslovnou žádost Jiřího Komárka o přerušení jeho výslechu a odsunutí jeho dokončení na zatím neurčenou dobu.
        15. 9. komise konstatovala, že některá dosud zveřejněná tvrzení v médiích bývalým policistou ÚOOZ plk. Komárkem ve věci okolností organizační změny v Policii ČR nemají průkazný charakter. Komisi nebyly předloženy přímé důkazy potvrzující jeho mediální vyjádření vůči konkrétním osobám a institucím. Komise se ohrazuje vůči tvrzením, že zdroj informací uváděný v některých sdělovacích prostředcích pochází z prostředí komise.
        19. ledna tohoto roku komise rozhodla, že projednání závěrečné zprávy komise v Poslanecké sněmovně bude veřejné.
        Usnesením z 30. ledna 2017, to znamená z tohoto pondělí, se komise rozhodla podat prostřednictvím svého předsedy Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že při prověřování údajného informování o plánované policejní akci prostřednictvím SMS zprávy mohlo dojít ze strany pověřeného orgánu GBIS Mgr. Milana Vaculíka ke spáchání trestného činu přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 trestního zákoníku.
        Usnesením č. 44 také z tohoto pondělí se komise rozhodla podat prostřednictvím svého předsedy Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že při manipulaci se spisem čj. GI-TC-601-146/2014 na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci mohlo dojít ze strany státního zástupce Mgr. Petra Šeredy ke spáchání trestného činu, jehož důsledkem byl nezákonný únik informací.
        Dne 30. ledna tohoto roku přijala komise také následující usnesení, včetně jejich odůvodnění. I tato usnesení, přijatá na závěr činnosti komise, je třeba chápat jako nedílnou součást výsledku jejího šetření. Komise se tak rozhodla, že nezůstane jen u popisu minulého či současného stavu, ale pokusí se iniciovat některé kroky k jeho zlepšení, a proto navrhuje Poslanecké sněmovně přijetí níže uvedených usnesení. ***
        Usnesení č. 41. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby v rámci její ústavní odpovědnosti za činnost státního zastupitelství zvážila, zda pro zajištění zákonnosti v činnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci postačuje podaná kárná žaloba nejvyšším státním zástupcem, či zda nejsou nutná další opatření, včetně opatření personálních.
        Přečtu odůvodnění tohoto usnesení: Vyšetřovací komise zjistila ze své činnosti a obdržených podání skutečnosti o porušení práva v činnosti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, kterých se dopustili jeho státní zástupci, kteří nezabránili porušování práva v rámci kontrolní činnosti - dozor a vnitřní dohled. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci medializací prověřování okolností policejní reformy aktivisticky vstoupilo do politického života. Mediální vstup nebyl důvodný, když samotné prověřování vycházelo z neověřených a nepravdivých informací, včetně záměny pojmu odesílatel a příjemce zprávy SMS. Z pochybení vyvodil i závěr nejvyšší státní zástupce, který podal na státního zástupce JUDr. Pavla Komára kárnou žalobu.
        Státní zastupitelství je orgánem moci výkonné a vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Přitom vláda odpovídá Poslanecké sněmovně za provádění výkonné moci jako celku s výjimkou prezidenta republiky. Je tedy v ústavní logice, aby Poslanecká sněmovna žádala po vládě důsledné zajištění zákonnosti v rámci výkonné moci, pokud je zjištěno porušování práva. Možné je i personální opatření, které může provést především ministr spravedlnosti v součinnosti s nejvyšším státním zástupcem. Uvedená personální opatření se netýkají funkce státního zástupce, ale jen vedoucích pozic. Tolik usnesení 41.
        Nyní usnesení 42.
        Zase je to návrh komise, aby... Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby jí do tří měsíců předložila návrh zákona, který bude obsahovat:
        1. Změnu trestního řádu tak, aby dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení trestním nevykonával státní zástupce, pokud půjde o trestné činy, kde podezřelým a obviněným je státní zástupce či bývalý státní zástupce, který je spáchal při výkonu funkce či v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a aby případně upravila i příslušná ustanovení o zastupování trestní obžaloby před soudem, pokud bude obžalovaným státní zástupce či bývalý státní zástupce a půjde o trestné činy spáchané při výkonu funkce.
        2. Změnu trestního zákoníku tak, aby promlčecí doba neběžela v případě, že půjde o trestný čin zneužívání pravomoci vedoucím státním zástupcem nebo jeho náměstkem po dobu, kdy jsou ve vedoucí funkci na státním zastupitelství.
        Odůvodnění: Navrhovaná právní úprava vychází ze stejného přístupu, který vedl ke vzniku Generální inspekce bezpečnostních sborů jako úřadu odděleného od policie i ostatních bezpečnostních sborů, aby vyšetřování trestných činů bylo oproštěno od nežádoucí kolegiality a osobních vazeb v rámci jednoho sboru. Proto také příslušníky samotné Generální inspekce bezpečnostních sborů nevyšetřují ani policisté, ani jiní příslušníci inspekce, ale státní zástupci, kteří zde mají postavení policejního orgánu.
        Stejně nežádoucí osobní vazby mohou ovlivnit posuzování skutků, kterých se dopustí státní zástupci při výkonu funkce, které mají znaky trestného činu, ale z důvodu vzájemné kolegiality jsou ostatními státními zástupci hodnoceny příznivě pro jejich kolegy. Státní zastupitelství disponuje velkou mocí v rámci trestního řízení, což v demokratickém právním státě musí být spojeno s odpovědností, která nemůže být narušena stavovskou soudržností a osobními přátelskými vazbami.
        Roli dozoru nad zákonností v přípravném řízení v takovém případě může sehrát na státním zastupitelství nezávislý orgán, což může být i soud. Půjde o roli výjimečnou, stejně jako výjimečné má postavení policejního orgánu státní zástupce při vyšetřování trestných činů příslušníků Generální inspekce bezpečnostních sborů. Došlo by tak k omezenému obnovení institutu vyšetřujících soudců, kteří dříve na území Čech, Moravy a Slezska působili. Vláda však může věc řešit i jinak, což je na její úvaze. Cílem není obnovit vyšetřující soudce, ale posílit objektivitu při objasňování trestné činnosti státních zástupců, zvláště při činech spáchaných v souvislosti s výkonem jejich úřední pravomoci.
        Rovněž je požadována změna promlčecí doby za zneužívání pravomoci v případě, kdy je vedoucí státní zástupce, který se činu dopustil, ve vedoucí funkci, a může tak účinně bránit objasňování své trestné činnosti a to již ve stadiu prověřování. Tolik usnesení číslo 42.
        A nyní k poslednímu navrhovanému usnesení a to je usnesení číslo 43, kdy zase komise navrhuje, aby Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby jí do tří měsíců předložila návrh zákona, který bude obsahovat změnu trestního řádu tak, aby bylo vypuštěno oprávnění státního zástupce přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu a aby bylo vypuštěno oprávnění státního zástupce osobně provádět jednotlivé úkony trestního řízení nebo i celé vyšetřování namísto policejního orgánu.
        Odůvodnění: Při jednání vyšetřovací komise vyšlo najevo, že státní zástupci běžně svými pokyny zasahují do toho, kdo konkrétně se v rámci policejního útvaru bude věnovat jaké agendě a s kým v rámci tohoto útvaru může spolupracovat, koho v rámci svého útvaru smí o své činnosti informovat apod. Dále vyšlo najevo, že někteří státní zástupci aktivně v přípravném řízení realizují různé úkony v trestním řízení namísto toho, aby se soustředili na výkon dozoru nad zákonností v přípravném řízení.
        Dle zákona jsou státní zástupci i policejní orgán povinni organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání. Státní zástupce může uložit policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které je tento oprávněn provést a které jsou třeba k objasnění věci.
        Státní zástupce je dále oprávněn odejmout kteroukoli věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby byla přikázána jinému orgánu. Policejním orgánem však není jednotlivý policista, ale celý policejní útvar, a tedy jeho vedoucí je osobou, která odpovídá za organizaci činnosti útvaru, a to v rozsahu všech práv a povinností.
        Příkazy státních zástupců, že určitou záležitost smí řešit pouze jeden jimi konkrétně určený policista a že jiné policisty nesmí takto určený policista o ničem z řešené věci informovat, jsou tedy v rozporu s účelem zákona a vůlí zákonodárce.
        Vzhledem k tomu, že platná právní úprava je státními zástupci obcházena a zneužívána k účelu, který ve skutečnosti komplikuje policejní vyšetřování, navrhuje se vypustit z trestního řádu oprávnění státního zástupce, které mu umožňuje přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu. Rozhodování o tom, který konkrétní policista či tým v rámci útvaru se věcí bude zabývat, zůstane tak nezpochybnitelnou výlučnou odpovědností příslušného vedoucího policejního útvaru.
        Státní zástupci mají dosud oprávnění osobně provádět jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoli věci, přitom postupují podle ustanovení tohoto zákona pro policejní orgán. Toto ustanovení je nesystémové a státní zástupci tak mají oprávnění konat takové úkony v trestním řízení, ke kterým nemají žádné vybavení, vzdělání ani výcvik. Uvedené ustanovení zároveň objektivně komplikuje státním zástupcům schopnost řádně vykonávat nezávislý dozor nad zákonností v přípravném řízení. V zájmu jednoznačného rozdělení rolí mezi policií a státní zástupce, kteří je mají kontrolovat, se proto navrhuje také toto ustanovení z trestního řádu vypustit.
        Závěrem mi dovolte, abych zdůraznil, že rozsah toho, čím se má komise zabývat, určila Poslanecká sněmovna, nikoliv vyšetřovací komise. V zásadě se po komisi chtělo prošetření dvou věcí - to, co se dělo kolem reorganizace, a současně to, co se dělo při organizaci v činnosti Státního zastupitelství v Olomouci. Chci zdůraznit, že pokud jde o tu první část, něco jiného jsou názory jednotlivých členů komise, jak jistě uslyší mnozí z vás, a druhou věcí je to, co se podařilo prokázat z toho, co bylo k dispozici, tzn. z výslechů, odposlechů a dalších věcí.
        Četl jsem - a zdůrazňuji to teď znovu, že vyšetřovací komise musí věci prokazovat a musí je prokázat tak, že pokud my někoho označíme, že se něčeho dopustil, aby potom Sněmovna ustála případnou soudní žalobu takto postižených osob. V té první fázi, zdůrazňuji, se nepodařilo prokázat ani státním zástupcům, ani komisi, že by policejní reorganizace byla nějakým způsobem připravována z pozadí, ať již podnikatelského, či politického, ani že došlo ke spáchání nějaké trestné činnosti. Zdůrazňuji, že to neznamená, že například předseda komise má nějaký pochvalný názor na to, co se v policii děje. A to jsou dvě různé věci. A já vás prosím, abyste se toto v diskusi snažili rozlišovat.
        Pokud jde o Olomouc, tam se prostě prokazatelně vyjevilo, že se olomoučtí státní zástupci aktivisticky pustili do veřejného života v rámci vládní krize. A to už teď říkám za sebe, orgány činné v trestním řízení, včetně státního zastupitelství, mohou jen to, a to podle platné české ústavy, co jim zákon dovoluje. Neexistuje žádný zákon, který by státním zástupcům dovoloval jakýmkoli způsobem veřejně vstupovat do vládní krize. To, jakým způsobem mají postupovat, upravují příslušné zákony. A to, že se prokázaly manipulace se spisem, se kterým se takto zacházet nemá, právě v Olomouci, a tam se to prostě prokázalo, tak holt zkrátka a dobře to trestní oznámení, které jsme podali, směřuje k této věci. ***
        Zdůrazňuji, že pokud jde o případnou trestnou činnost například pana Tuhého, pana Laubeho, pana Komárka a dalších, komise se mohla domnívat, že tam také mohlo dojít k nějakým nezákonným jednáním, nicméně tam už trestní oznámení oni na sebe vzájemně dali, to znamená, bylo naprosto zbytečné, aby komise přidávala další trestní oznámení ať už na Tuhého, Laubeho, či na pana Komárka. Tady bych řekl závěrem, že je to další popis červnové tragédie, kdy policisté dávají veřejně trestní oznámení na policejního prezidenta, policejní prezident na ně, a svědčí to o skutečně nedobrých vztazích a nedobrém stavu Policie České republiky v těchto souvislostech.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk napříč sálem.)