Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, již během rozpravy v prvním čtení jsem zmiňovala, že novelizovaný zákon o zaměstnanosti je z roku 2004 a od té doby byl více než 60krát měněn, tedy novelizován, což rozhodně nepřispívá ke stabilitě pracovněprávního a podnikatelského prostředí.
        Aktuální novela nastavuje řadu dalších překážek pro stabilitu trhu práce, a to především navrhovanými změnami týkajícími se agenturního zaměstnávání, resp. agentur práce a agenturních zaměstnanců. Navrhovaná změna, která agenturám zakazuje přidělit zaměstnance tam, kde ve stejném kalendářním měsíci působil na základě dočasného přidělení jinou agenturou, považuji za věcně spornou. Podle předkladatele tato úprava zamezí obcházení právních předpisů zejména na úseku pracovní doby, odměňování a v oblasti sociálního a zdravotního pojištění. Zprostředkování zaměstnání agenturami práce přitom nelze považovat za obcházení zákona. Právo na umožnění výkonu práce je garantováno státem a je pouze na vůli zaměstnance, zda si zvolí institut agenturního zaměstnávání a v jakém rozsahu.
        Jestliže právní předpisy žádným způsobem neomezují počet úvazků a dodržování pracovní doby u zaměstnance vůči více jednotlivým zaměstnavatelům nebo v případě výkonu více funkcí pro jednoho zaměstnavatele, není důvod pro omezení v případě agenturního zaměstnávání. V současné ekonomické situaci, kdy Česká republika dosahuje nejnižší míry nezaměstnanosti v Evropské unii a výkon hospodářství je limitován nedostatkem pracovníků, je navrhovaný zásah další zbytečnou překážkou pro stabilitu trhu. V případě přijetí navrhované úpravy hrozí, že se další zaměstnanci přesunou do šedé ekonomiky, kde ztratí jakoukoliv ochranu. A současně stát přijde o veškeré zákonné odvody z agenturního zaměstnávání.
        Za zbytečnou také považuji novinku v podobě zřízení poradní komise. Řízení o povolení zprostředkování zaměstnání nyní vede Generální ředitelství Úřadu práce České republiky, které pro tuto činnost disponuje personálními i materiálními prostředky. Vložení dalšího článku v podobě nejméně pětičlenné komise, která bude pouze neodpovědným poradním orgánem, je zcela nesystematické a přináší nedůvodné navýšení finančních nákladů.
        Poslední navrhovanou změnou, ke které se zde vyjádřím, je stanovení povinné kauce ve výši půl milionu korun. Tou má být dosaženo zajištění finanční způsobilosti žadatelů a zabránění vzniku účelově zakládaných agentur práce. Půlmilionová kauce představuje významnou překážku vstupu do podnikání v oboru a nahrává již fungujícím agenturám, které mají dostatečné finanční rezervy. Domnívám se, že se institut kauce zcela míjí svým účinkem. Kauce představuje odčerpání značně cenného likvidního majetku agentury práce, který nebude mít po dobu trvání povolení naprosto žádné využití. Zcela absurdní je označení kauce jako proporcionální, jak uvádí důvodová zpráva, neboť její výše je stejná pro všechny agentury práce bez jakýchkoli ohledů na velikost a postavení na trhu.
        Zmíněná ustanovení novely zákona o zaměstnanosti představují podle TOP 09 narušení trhu práce, když bezdůvodně penalizují agentury práce a ztěžují přístup novým subjektům. Zejména však dochází ke zhoršení postavení agenturních zaměstnanců, neboť jsou pro ně stanoveny méně výhodné podmínky než pro běžné zaměstnance.
        Proto se v podrobné rozpravě přihlásím k svému pozměňovacímu návrhu, který tato ustanovení z vládní novely vypouští, a chci vás požádat o jejich podporu. V oblasti zaměstnávání se jistojistě, ostatně stejně jako ve všech oblastech lidské činnosti, objevují i negativní jevy, obcházení pravidel a nečestné jednání. Ale tím, že budeme neustále legislativními změnami zpřesňovat, regulovat, omezovat tu jedny, tu druhé, tím opravdu nedosáhneme toho, že všichni budou křišťálově čistí, čestní atd.
        Zejména v tomto volebním období výrazně regulujeme podnikání v celé řadě oblastí. Tato novela je další v řadě, která se o výrazné regulace snaží. Předkladatelé se domnívají, že tím pro zaměstnance agentur páchají dobro, že jim výrazně pomohou. Opak však může být pravdou. Pokud menší agentury zaniknou, neboť nebudou schopny splnit nové náročné podmínky, na koho to bude mít nejhorší dopad? No přece na jejich zaměstnance, kteří přijdou o práci. Bohulibý zájem o zaměstnance je ale přece to, co je na prvním místě. Alespoň právě podle předkladatelů. ***
        Už dnes máme nástroje na kontrolu nepoctivých. Tak například majitel jedné menší agentury působící na Královéhradecku, který poskytuje práci asi třem stovkám lidí, měl během minulého roku 13 různých kontrol. To je více jak - minimálně jedna měsíčně v průměru. Úředníků máme čím dál víc, takže jich máme dost na to, abychom už za stávajících pravidel řešili problematické zaměstnavatele včetně agentur. Na to skutečně není potřeba, abychom všem napařili vysokou kauci. Tím sice dosáhneme snížení počtu agentur, protože někteří, zvláště ti menší, na to nebudou mít a raději svou činnost ukončí, ale jak si můžeme být jisti, že skončí zrovna ti nepoctiví? Stát si od podnikatelů vezme půl milionu, dohromady to tedy půjde do stovek milionu korun. Co s nimi, s těmito penězi, bude dělat? Tyto peníze budou ležet někde na účtě, ztrácet na hodnotě.
        Jakou další skupinu podnikatelů pak zatížíme takovým požadavkem? Podnikatelskému prostředí rozhodně neprospěje víc regulací. Nepoctivec je bude umět obejít, poctivého akorát zas a spíše naštveme. Za chvíli už u nás bude chtít podnikat a dávat práci sobě i druhým skutečně jen největší odvážlivec.
        Pravidla hry samozřejmě musí být nastavena, ale mají být jednoduchá, jasná, férová pro všechny, tedy jak ty menší, tak i ty větší. Touto novelou, dámy a pánové, pokud ji schválíte beze změn pod rouškou snahy pomoci agenturním zaměstnancům, jim naopak uškodíte. Lidé přijdou o práci a stát na tom samozřejmě bude také tratit. Prosím tomuto zamezme. Proto tedy předkládáme i pozměňovací návrhy a tímto se hlásím i do podrobné rozpravy. Děkuji vám za pozornost.