Děkuji, pane předsedající. Opravdu velmi krátce. Padla tady spousta otázek. Je vidět, že ta materie je složitá. Vystupovali hlavně členové zdravotního výboru, takže očekávám, že pokud pustíte tuto věc do dalšího projednávání, ty největší debaty se budou odehrávat na zdravotním, příp. školském výboru.
        Několik věcí. To neustálé vyvádění majetku státu. Tady se opravdu musí argumentovat přesně tím... Veřejné vysoké školy. Opravdu je to skoro identické. K převádění majetku nedochází. Já bych tady chtěl znovu upozornit - něco jiného je vyvedení majetku státu a něco jiného je využití nepotřebného majetku. Nikdo ty nemocnice prodávat opravdu nebude. Ani to nejde, protože dneska je v tom zákoně daleko tvrdší možnost tomu zabránit, než tomu bylo dřív.
        Já bych chtěl říct jednu důležitou větu. Dnes není nikde uvedena povinnost státu dofinancovat ztrátu nemocnic. Dneska stát - nevím, kdo bude na tom ministerstvu třeba sedět, ale když bude někdo hodně drsný, tak té nemocnici, tak té sv. Anně nepomůže. Jasně, dneska tam je závazek toho, že jejich faktury někdo zaplatí. V tomto případě Ministerstvo financí, které za ně ručí. Ale upřímně řečeno, oni to udělají, ale v tu chvíli začne daleko tvrdší tlak, než tam dneska je, aby se to zracionalizovalo. Dneska to prostě ze zákona tak není. Dneska teoreticky ta instituce nemůže zbankrotovat, ale nikde není řečeno, právě co s tím, když už ji stát nebude chtít dotovat.
        Pak tady bylo několik zmínek na téma dvojkolejnost úvazku. Jasně, to, co říkal pan docent Svoboda, je třeba zase na druhou stranu říci, že tady by měla vzniknout instituce, kde je v rovnováze jak vědecko-výzkumná a výuková část, tak ta část léčebně preventivní. A věřte mi, že se svou šestnáctiletou zkušeností vím, o čem mluvím. Je to skutečně vždycky o dohodě. Samozřejmě k tomu bude spousta prováděcích předpisů, samozřejmě že mezi těmi prováděcími předpisy bude předpoklad toho, jak by ta smlouva mezi univerzitou a univerzitní nemocnicí měla vypadat.
        Pan poslanec Štětina. Já jsem proti politickým nominacím. A tady se jim asi zabrání právě tím, že tam bude to ručení celým majetkem. Já si myslím, že spousta těch politických nominantů, kteří s oblibou vysedávají v různých správních radách, se těmhle bude zrovna vyhýbat. Tak o tom jsem skoro přesvědčen.
        Já bych chtěl zdůraznit ještě jednu věc. To není o tom, že bychom dávali nemocnice univerzitám. Univerzity nemocnice nepřebírají. Tady vzniká jakási partnerská organizace, něco jako společný podnik mezi univerzitou a státem, který tam vkládá tu svou fakultní nemocnici. Myslím, že právě vzniká nová právnická osoba sui generis, svého druhu, to je důležité zdůraznit.
        A pak bych chtěl tady vyvrátit obavy, že díky tomu budou snad upadat regionální nemocnice. To vůbec není pravda. České zdravotnictví je síť. Je to určitý systém, který vzniká od těch regionálních nemocnic. Já si neumím představit tento stát bez těch čtyřoborových základních nemocnic. Neexistuje. Nejde to. Naopak k tomu jsou fakultní nemocnice dnešní, univerzitní nemocnice doufám budoucí, právě tou špičkou, doplňkem, který bude koncentrovat tu nejsložitější péči, přičemž ovšem samozřejmě zůstane zachována výuka slepého střeva, protože ti medici to někde vidět musí. To je pravda. Takže já bych chtěl zdůraznit, že se naopak domnívám, že centralizací té superspecializované péče naopak zbude paradoxně možná daleko více peněz pro ty regionální nemocnice.
        Už k tomu nechci dále pokračovat. Opravdu bych se přimlouval, tento návrh zákona by měl projít do druhého čtení a měl by být podroben velmi odborné diskusi. A já se jí opravdu nebráním. Naopak ji budu vítat. Děkuji.