Dobrý den, dámy a pánové. Jsem tady opět se stejnou věcí, tentokráte trochu posílen.
        Žádám vás o to, abyste schválili na čtvrtek 29. 6. po pevně zařazených bodech novelu zákonu o státních svátcích. Je to bod 170 a sněmovní tisk 943. Tuto svoji žádost chci podepřít také tím, že se jedná o významný den české státnosti. Když jsem se podíval na významné dny české státnosti, které máme v kalendáři, zjistil jsem, že asi 80 % z nich se týká druhé světové války. Nemáme tam vůbec nic z naší historie.
        Česká státnost vznikala někdy kolem devátého století, v desátém, jedenáctém a tak dále. A všichni to určitě znáte, že je to spojeno s knížetem Bořivojem, že je to hlavně spojeno s knížetem Břetislavem II., který zemřel - abyste byli všichni v obraze - v roce 1055, který rozšířil území českého státu až skoro na Ukrajinu. Dále že to byli králové Vratislav a Vladislav. Vladislav zemřel v roce 1172 a zúčastnil se také křížové výpravy do Svaté země, a že tu byli další přemyslovští králové - Přemysl I., Václav I., Václav II., Přemysl II. A potom Lucemburkové - Karel IV., Zikmund Lucemburský a Jan Lucemburský.
        Takže tito panovníci tvořili naši historii. A o nich není vůbec nikde ani zmínka. Proto navrhuji, aby den 14. květen byl slaven jako významný den české státnosti, protože se narodil Elišce Přemyslovně syn Václav, později Karel IV. (Silný hluk v celém sále.)
        A protože prosazuji minimálně pět let Elišku Přemyslovnu k blahořečení a svatořečení, chci vám přečíst dopis, který jsem dnes obdržel od arcibiskupa Dominika Duky... (Odmlka pro hluk.)