Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, budu velmi stručný. Všechny poznámky k tomu, co udělat se služebním zákonem, aby k něčemu vypadal, si nechám do té komise a nebudu je tady přednášet. Chtěl jsem říct jenom jednu historickou poznámku. Patřím možná v tomto sále k jednomu z mála, kdo pomáhal lustračnímu zákonu na svět, a dokonce taky byl občas nucen ho uplatňovat. Chci říci, že lustrační zákon měl jednoznačný cíl, a to bezpečnostní ochranu státu, nikoliv postih jednotlivců nebo jejich morální posuzování.
        Tady bych se vrátil k tomu, co říkal kolega Daniel Herman, protože jsem měl možnost několikrát vidět lidi, kteří v tom masivním vytlačování z ministerstev, ze zahraniční služby, zahraničního obchodu, policie a podobně rozprávěli o svých historiích, a nepovažoval bych to za úplně ideální. Předpokladem uplatnění lustračního zákona bylo, že bude co nejdříve přijat služební zákon, který ho nahradí, rozvine, dá pozitivní představu o tom, jak by lidé, kteří pracují pro stát, měli být kvalifikováni atd. Lustrační zákon jenom říká, na kterých pozicích nemají být lidé s některými vlastnostmi. On neříká, jak ty lidi máme morálně soudit. To je velmi důležité si uvědomit. A protože jsme mezitím nedokázali zákon o státní službě zpracovat, dodat a nahradit lustrační zákon, tak se nám stalo to, co se stalo, že jaksi volby předběhly jakoby morální hlediska, která jsou z lustračního zákona odvozovaná. Ten lustrační zákon nemá žádnou morální formuli a jeho uplatnění v tehdejší době bylo rozhodně bezpečnostní, nikoliv, řekl bych, individuální.
        Poslední věc, kterou si dovolím říct - k efektivitě. Hodina jednání tohoto ctihodného sboru stojí 538 658 korun. Můžeme si spočítat, zda jsme za dnešních 7 krát 538 658 korun udělali pro ty státní zaměstnance a pro daňové poplatníky dost, anebo ne. Děkuji. ***