Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, myslím si, že pan prezident Vladimir Putin se musí do jisté míry v současné chvíli při pozorování dnešní debaty trošku pousmát. Jednak tady vidíme v přímém přenosu, že pan ministr zahraničí nemá vlastně při tom svém jednání a konání ani podporu všech vlastních spolustraníků. Jednak ta debata, tak jak ji mohu sledovat, sklouzává do analýz toho, zdali referendum odpovídá mezinárodnímu právu, či nikoliv. Sklouzává do nesprávného srovnání s Kosovem nebo situací na Balkáně a úplně vynechává základní a podstatnou záležitost, a to je, že jeden stát se obohatil o další území na úkor jiného státu.
        O to více mě těší, že zde mohu říct, a už zde to bylo řečeno některými mými předřečníky, že - byť jako opoziční poslanec - velmi vítám dosavadní kroky pana ministra zahraničních věcí, jeho postoje k dané věci a zejména i jeho jasné prohlášení. A i ta razance nebo dikce, kterou tady předvádí. Na druhou stranu si nejsem úplně jist, zdali jeho postoj sdílí většina členů vlády České republiky včetně pana ministerského předsedy.
        Já jsem skutečně velmi rád, že se tady pravděpodobně, a pevně věřím, byť po některých výstupech si nejsem úplně jist, že se zde shodneme, že ta akce na Krymu odporuje mezinárodnímu právu. Stejně tak jsem velmi rád, že se shodnu s panem ministrem zahraničních věcí, že Putin je nespolehlivý, nepředvídatelný partner a že uvažuje v intencích minulého století. Zkrátka a dobře - rozšiřovat své území na úkor nějakého jiného státu, to je zkrátka politika, která je doménou minulého a ještě větší minulosti, 19. století.
        Dnes ráno jsme měli jednání výboru pro evropské záležitosti, kde byl přítomen i pan premiér. A jak zde již bylo uvedeno, byly kladeny dotazy, jaká je další cesta české vlády, resp. jaké budou kroky české vlády. Samozřejmě všichni si přejeme to, co zde bylo řečeno, že nejlepší řešení je diplomatické řešení, politická dohoda. Ale pokud tato varianta nevyjde, tak se ptám, jaké další řešení, jaký je postoj české vlády, co bude prosazovat na půdě Evropské rady pan ministerský předseda ve čtvrtek a v pátek.
        Já bych si strašně přál, abyste stejně tak, jak jste, pane ministře, vystupoval zde v Poslanecké sněmovně, vystupoval i na půdě Rady ministrů. Já bych si strašně přál, kdybyste stejně tak razantně a jasně, jako jste vystupoval dnes, přesvědčil pana ministerského předsedu, aby tak vystupoval na půdě Evropské rady. Stejně tak bych si přál, abyste stejným způsobem, razantním a naprosto jasným, vystupoval směrem k vašim kolegům - Itálie, Nizozemí. Je pochopitelné, že tyto země pravděpodobně tolik netrápí ruská agrese jako například Českou republiku nebo země Visegrádské čtyřky.
        Kdo jiný by měl prosazovat razantní a jasný postoj než právě Česká republika s ohledem na svoji zkušenost, na svoji historickou zkušenost a s ohledem na to, co zde bylo již řečeno? A pokud jste dobře sledovali například projev pana prezidenta Putina včera, tak tam zaznělo několik zcela zřetelných vět, které si myslím, že pro každého soudného občana to znamená minimálně uvažování o tom, že ta hrozba zde již existuje. Ruská federace má již dlouhou dobu ve své zahraniční bezpečnostní koncepci označení Západu jakožto nepřítele, nebo potenciálního nepřítele. Výroky typu, že v podstatě on nikdy nechápal nezávislost postsovětských zemí jako nějakou dlouhodobou, co zde zmínil pan ministr zahraničních věcí, že to je pouze nějaká krátkodobá záležitost a že ty země byly ukradeny Rusku, to byly zřetelné náznaky toho, že je třeba minimálně uvažovat a hovořit a debatovat o tom, co dál může nastat.
        Já se tedy ptám pana ministra zahraničí, a už zde byla ta otázka také kladena - protože pan ministerský předseda mi dnes ráno na tu otázku odpověděl velmi vyhýbavým způsobem, když jsem se ho ptal, jaký bude další postup české vlády -, zdali budeme patřit k těm zemím, které budou prosazovat například i ekonomické sankce, pokud to situace bude vyžadovat. Pan ministerský předseda mi odpověděl, že především bude hájit národní zájmy České republiky a že teprve nejprve si to musí spočítat na základě analýz, zdali by ty ekonomické sankce byly pro Českou republiku výhodné, či naopak nevýhodné, a na základě toho se rozhodne. Já se obávám, byť je to naprosto legitimní postup, je to alespoň nějaká strategie a díky za ni, byť s ní nesouhlasím, ale že takové vnímání národních zájmů je postup nedobrý a z dlouhodobého hlediska se může České republice vymstít. Tak jak zde už někteří mí předřečníci řekli, zkrátka snaha urovnat situaci a postavit se agresoru vždycky něco stojí.
        Takže všichni si přejeme diplomatické řešení, to ano. Ale ptám se, pokud dosavadní sankce nebudou úspěšné, nebo část těch sankcí nebude úspěšná, pravděpodobně nastane rozšíření seznamu lidí, kterým bude znemožněn přístup na půdu Evropské unie, tak pokud to nebude úspěšné, pokud ta situace se, jak říkal pan premiér dnes ráno, jaksi sama nevyřeší do té doby a neuklidní, tak jaký bude postoj české vlády a zdali tedy již uvažujeme o dalších krocích, které samozřejmě v sobě obnášejí i ekonomické sankce. Takže to je otázka, na kterou bych chtěl znát odpověď. ***
        Zároveň si dovolím na závěr svého vystoupení přednést návrh usnesení, jehož text pak předám zpravodaji. Návrh usnesení zní - a pramení právě z těch obav, kde si nejsem jist, zda celá vláda sdílí postoje pana ministra zahraničních věcí: "Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády, aby na všech summitech EU důrazně prosazoval důsledná opatření vůči Ruské federaci, včetně plošných ekonomických opatření, která ve svém důsledku povedou k ukončení agrese Ruské federace vůči suverénnímu státu Ukrajina. Imperiální nároky Ruské federace na ukrajinské území chápe Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky jako potenciální ohrožení suverenity České republiky, která byla desetiletí sovětským satelitem. Obrana suverénního ukrajinského území garantovaného mezinárodními smlouvami je proto i obranou bezpečnosti a suverenity České republiky." (Potlesk v pravé části sálu.)