Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, kontrolní výbor se předmětným návrhem novely Ústavy zabýval na své 4. schůzi dne 27. února 2014 s tím, že na této schůzi kontrolního výboru byl mnou načten pozměňovací návrh a kontrolní výbor jej přijal a ve znění tohoto pozměňovacího návrhu označeného jako 43/3 tohoto tisku doporučuje Poslanecké sněmovně, aby takto schválila návrh, který je dnes předmětem projednávání.
        Já bych chtěl ještě říci k tomuto pozměňovacímu návrhu, proč vznikl. Pozměňovací návrh vznikl proto, aby byla vyslyšena volání, která volala po tom, aby potenciálně předmětem nezávislé, nestranné kontroly byly jakékoliv veřejné prostředky či veřejný majetek, a to si troufám tvrdit, že verze kontrolního výboru splňuje nejpřesněji. A samozřejmě takováto ústavní změna vytváří možnost, ale míru toho, jakým způsobem naplníme možnosti, které nám dá Ústava, to znamená, bavíme-li se o kvalitě a kvantitě kontroly, kterou potenciálně bude vykonávat Nejvyšší kontrolní úřad, tak to samozřejmě bude potom předmětem samotného zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu. Já očekávám, že diskuse se potom povede samozřejmě i k tomuto zákonu.
        Asi by bylo správné se na tomto místě ještě vyjádřit k těm dvěma alternativním návrhům zákona proto, abyste měli ulehčené ono rozhodování, který z těch tří návrhů splňuje nejlépe předpoklad toho, aby tady byla zaručena dostatečná nezávislá, nestranná kontrola hospodaření se všemi veřejnými prostředky či veřejným majetkem. Předložený původní návrh, ta poslanecká iniciativa byla příliš kazuistická. Pokud se podíváte na to, jakým způsobem je psaná Ústava, tak už na první pohled seznáte, že z formálního vyjádření se spíše jedná o zákonnou normu než o ústavní normu, nehledě na to, že čím je ta norma podrobnější, tak v té své úpravě tím zase vylučuje všechno to, co není předmětem té úpravy. Proto by se taková to podrobná ustanovení příliš v Ústavě objevovat neměla a měla by spíše Ústava obsahovat základní principy, ideje abstraktně vyjádřené a potom prováděné, naplňované jednotlivými zákony, event. dalšími právními předpisy.
        To, co bylo samozřejmě také rozporuplné na tom samotném původním návrhu, bylo kritérium zákonnosti, které mělo být oním kritériem pro posuzování kontroly uplatňované vůči samosprávám. Jenomže zákonnost jako taková je už dnes předmětem kontroly ze strany státní správy na úrovni Ministerstva vnitra, to za prvé, a za druhé samy zákony, které regulují hospodaření samospráv, ukládají povinnosti, že obce a kraje mají postupovat hospodárně. To znamená, že samozřejmě Nejvyšší kontrolní úřad, pokud by měl hodnotit tu zákonnost, zda dodržují zákony, tak by materiálně v rámci prováděné kontrolní činnosti musel posuzovat, zda je tam dodržen ten soulad, naplňovaná hospodárnost a účelnost. To znamená, že toto ustanovení, které se objevuje v návrhu, samozřejmě by bylo setřeno praxí, neodpovídalo by skutečnosti. A ten pozměňovací návrh, který byl předložen v ústavněprávním výboru, v podstatě konzervuje současný stav, kdy není možné efektivně vykonávat kontrolu ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu tam, kde stát má majetkové podíly, protože předmětem kontroly je pouze výkon akcionářských práv, a nikoliv hospodaření takových společností jako celku. A jestli je něco zřejmé z více než dvacetileté praxe Nejvyššího kontrolního úřadu, tak je to právě to, že není schopen efektivně kontrolovat hospodaření s majetkovými podíly účastí státu v těchto společnostech.
        Já uzavírám, že pozměňovací návrh, který tady byl schválen v kontrolním výboru a který je označen 43/3, má podporu, tedy jak kladné stanovisko vlády, tak i samotného Nejvyššího kontrolního úřadu, a myslím si, že k tomu bychom neměli zůstat neteční. Děkuji v tuto chvíli za pozornost.