Děkuji. Odpouštím vám přehlédnutí, pane řídící, jinak řídíte velmi dobře. (Mpř. Bartošek: Děkuji. Smích v sále.)
        Já jsem, kolegyně a kolegové, hrdý na to, že jsem politik, a jsem hrdý na to, že jsem komunistický politik. A jsem hrdý na to, že voliči v Kraji Vysočina mně natolik důvěřovali, že mně dali tolik hlasů, že mohu být politikem, protože já pozici politika považuji za vážné a zodpovědné a odpovědné a potřebné řemeslo na rozdíl od mnoha ostatních. Já se skutečně za to nestydím. Ono tu práci musí také přece někdo dělat. Vždyť máme, aspoň to tvrdíme, parlamentní demokracii. A my, co jsme tady jako politici, naplňujeme parlamentní demokracii těmi dělníky politiky, když se to tak vezme. Ale to jsem nechtěl říci.
        Já bych rád, aby se lavina diskuse vrátila zpátky do koryta tématu. Můžeme si donekonečna vyčítat, co jsme kdy, a možná máme pravdu, možná nemáme pravdu, ale ti lidé na nás možná koukají a říkají si něco o tom, že by nechtěli být politiky, protože prostě nenaplňují - nebo nenaplňujeme někteří - v této diskuzi to, co je dáno tématem. ***
        A úplně fascinující je, a ti lidé, co na to koukají, zejména ti, kteří právě přišli o práci nebo dlouhodobě ji nemají, když poslouchají takové argumenty, jak jsme skvělí v rámci Evropské unie v nezaměstnanosti - šestí až sedmí. No vykládejme jim to, těm, kteří potupně každý měsíc a tak dál a tak dál musí stát v nějaké frontě na nějakém úřadě a nebo vysvětlovat rodině, proč nemůžou ne že na dovolenou, ale proč nemůžou třeba to či ono dětem pořídit.
        Děkuji.