Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, já bych se vás chtěl zeptat, jak hodláte rozptýlit obavy o budoucnost vašeho resortu, když provádíte podle mého názoru neuváženou personální politiku. Příkladem je odvolání ředitele Správy Národního parku Šumava Jiřího Mánka. Muže, který nejen zastavil kůrovcovou kalamitu, ale který se významně zasloužil o dosažení široké shody na Šumavě. Tento krok se setkal s nesouhlasem u velké většiny obyvatel, kteří na Šumavě žijí.
        Jiří Mánek je schopen dát dohromady různé názory a zájmy, které se na Šumavě uplatňují, ať už se jedná o obce, na jejichž katastrech národní park leží, oba kraje, radu národního parku i podnikatele, kteří se na Šumavě pokoušejí podnikat. Nejvýznamnějším jeho výsledkem je pak zákon o Národním parku Šumava, který v současné době projednává Senát, který jej významnou většinou schválil v prvním čtení a který nám bude do Sněmovny předložen jako senátní návrh.
        Jedinými, kteří se ke zmíněnému konsensu nepřipojili a kteří odvolání Jiřího Mánka nadšeně uvítali, jsou ekologičtí aktivisté a jim naklonění vědci. Tomu se není možné divit, protože jim jakákoli dohoda na Šumavě brání v dosažení jejich cíle, kterým je rozšíření tzv. divočiny na co možná největší území Šumavy. Tito aktivisté naopak uvítali jmenování Pavla Hubeného do čela správy parku. Nemůžete se proto divit, vážený pane ministře, že na Šumavě sílí názor, že hnutí ANO v čele s panem Andrejem Babišem Šumavu prodalo ekologickým aktivistům za to, že páně Babišovo impérium bude mít od nich klid ve svých jiných aktivitách.
        Chci se vás tedy zeptat, vážený pane ministře, jednak na důvody, které vás vedly k odvolání Jiřího Mánka z funkce ředitele Správy Národního parku Šumava, a dále na to, co vás vede k tomu, že odmítáte (upozornění na čas) senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, který má na Šumavě širokou podporu. Děkuji.