Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já svůj příspěvek zahájím takovou trošku smutnou reakcí na vystoupení pana kolegy Schillera. To postesknutí vychází z toho, že si vzpomínám na to, jak se poslanci za ANO chovali při návrhu novely zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, která byla celá napsaná ekologickými aktivisty. Tehdy jste tu novelu podpořili. Ale samozřejmě tady s vámi souhlasím a myslím si, že je třeba být v tomto směru velmi opatrný.
        Pan ministr jako předkladatel toho zákona nám na úvod řekl, že se jedná o transpoziční novelu, novelu, která je zase vyvolaná, jak už jsme si skoro vždycky zvykli, tlakem Evropské komise, obavou z vyvolání infringementu proti naší republice, a že tedy velmi rychle musíme novelu schválit. To by všechno bylo jasné, kdyby se jednalo o kmenový text té novely, tedy podmínky pro přimíchávání biopaliv do nafty a do motorového benzinu. Tady se musím přiznat, že už jsme na to rezignovali, že už jsme se všichni smířili s tím, že do nafty a benzinu musíme přimíchávat nějaká biopaliva. Možná že mnozí z nás tušíme, že ještě Evropská komise v rámci balíčku čisté mobility na nás chystá, jak se ta procenta biopaliv budou muset povinně zvyšovat, a my si budeme muset povinně ničit motory našich aut těmito nekvalitními příměsemi do motorové nafty a do benzinu.
        Ale myslím si, že ten zákon má jiná úskalí. Tento samotný kmenový text by asi právě pod vlivem obavy z infringementu mohl být přijat bez nějakých velkých debat a diskusí. Nakonec ty debaty a diskuse se samotného kmenového textu nijak příliš netýkají. Týkají se těch pozměňovacích návrhů, které tady byly předloženy na výboru a pak i v druhém čtení a které se týkají vlastně určitého programového směru, který samozřejmě vychází z kruhů ekologických aktivistů, tedy snahy omezit spalování hnědého uhlí, významně limitovat hnědouhelnou energetiku a teplárenství v naší republice.
        Je na to možné se dívat ze tří pohledů. A my jsme si tady zvykli a v minulém volebním období jsme se zabývali třeba Pařížskou dohodou, významně celoplanetárním globálním ustanovením. Tady je možné na to se dívat globálně, vedeni snahou přispět ke snížení znečištění ovzduší na naší planetě. Tady je třeba si ale uvědomit, že Česká republika produkuje 0,31 % světové produkce CO2, zatímco Čína produkuje 29,5 %, Spojené státy 14,3 %. Samozřejmě globální aspekt je sice pěkný, v minulém období jsme to tady přemleli z jedné strany na druhou, nakonec jste Pařížskou dohodu ratifikovali a k ní se přihlásili, na sto let jste naši republiku k čemusi mlhavému, byť vymahatelnému, zavázali.
        A pak je tady pohled regionální. Ten pohled regionální, ten už samozřejmě je v našem prostředí významný. Víme dobře, že jsou u nás regiony, kde limity pro znečištění ovzduší, ty dny, v kterých jsou překračovány, jsou naplněny v podstatě krátce po začátku kalendářního roku, a na Ostravsku ty dny s překročeným limitem znečištění, náš cíl je naplněn někdy v únoru, možná v březnu. Samozřejmě že tady máme snahu zlepšovat životní prostředí, čistit ovzduší. Musíme si uvědomit, že nejsme sami, kdo si ovzduší znečišťují. Zrovna právě v Moravskoslezském kraji je významné znečištění, které přichází z polských elektráren, a tady si myslím, že je povinnost vlády snažit se s Poláky nějaké změny v jejich počínání vyjednat. Nehledě na to, že útlum hnědouhelné energetiky a vůbec průmyslu navázaného na spalování uhlí by mohl právě v těchto regionech vést k problémům samozřejmě se zaměstnaností, a to si myslím, že nikdo z obyvatel Moravskoslezského, ale ani Ústeckého kraje samozřejmě nechce.
        Naše elektrárny a teplárny jsou již od 90. let nepřetržitě ekologizovány. Nepřetržitě probíhá proces zlepšování jejich výstupů, snižování jejich emisí, a samozřejmě že to dělají všechno jejich provozovatelé, jejich majitelé. ***
        Co se týká toho lokálního pohledu, tak ten již je nám všem asi nejbližší. A tady je třeba říci, a myslím, že pan poslanec Schiller to tady zmínil, že největšími znečišťovateli jsou lokální topeniště. Pak je doprava, pak jsou teprve uhelné teplárny, elektrárny. Podle ČHMÚ se na emisi prachových částic z frakce PM10 v České republice podílely sektor energetiky a výroby tepla z 6,5 %, lokální vytápění domácností pak 36,4 %. U frakce PM2,5 je to v případě energetiky 7,1 %, lokální vytápění domácností 54,5 %. Takže tady skutečně cesta vede snahou zlepšit emisní situaci u lokálních topenišť. Ale k tomu se dostanu ještě ve druhé části svého vystoupení.
        Jenom chci říci, co by to znamenalo, kdybychom se snažili hnědouhelnou energetiku u nás utlumit. Padesát procent naší energetické spotřeby pokrývá dosud uhlí. Jádro samozřejmě je významným zdrojem, ale jenom si uvědomme, jaké potíže zaznamenáváme při snaze prosadit navýšení podílu jaderné energetiky na našem energetickém mixu. Jaké problémy jsou zde s prosazením dostaveb, ať už Jaderné elektrárny Dukovany, anebo Jaderné elektrárny Temelín. Zatím nikdo neví, kdo by to měl financovat. Vláda si není jista tím, zdali by měla uložit akciové společnosti ČEZ financovat tyto výstavby a dostavby, anebo zdali by měla vyčlenit státní zdroje a vyčlenit i část toho obchodního podniku jako státní podnik a financovat výstavbu jádra ve státním zájmu ze státních peněz. To zatím vláda nebyla schopna říci.
        Znamenalo by to tlumit uhelnou energetiku. Jednu věc prostě. Zvyšovala by se naše závislost na dováženém plynu z Ruska. A tam jsme nyní na 74 procentech spotřeby - tvoří ruský plyn. A to si myslím, že vzhledem k tomu, jaká dneska je situace mezi Spojenými státy, EU, Ruskem, by nebylo určitě dobré. Dopady té předpokládané změny, ke které by začalo docházet přijetím návrhu naší paní předsedkyně z výboru životního prostředí, by znamenalo i dopad na obyčejné občany. Dopadlo by to i na teplárny, zrušení možnosti výjimek z těch BAT nebo Best Available Techniques, nejlepších dostupných technologií, pro subjekty nad 300 megawattů by určitě zasáhlo i teplárny, i když paní kolegyně toto netvrdí. Tvrdí, že se jedná pouze o elektrárny, a tady prostě teplárny pro zásobování našich velkých měst tvoří páteřní soustavu a bez tepláren spalujících hnědé uhlí bychom si zásobování teplem nedokázali představit.
        Není možné tedy stavět do konfliktu ochranu ovzduší jako jeden veřejný zájem a zároveň také naši energetickou soběstačnost a konkurenceschopnost našeho průmyslu jako druhý veřejný zájem. Tyto dva veřejné zájmy není možné stavět do konfliktu, takže jeden musí ustoupit druhému. Prostě je nutné řešit a prosazovat oba veřejné zájmy rovnocenně.
        Chtěl bych se ještě zmínit - čili my odmítáme ten návrh, který by znamenal zrušení možnosti žádat o výjimky po roce 2025. Proti tomu návrhu budeme jako poslanci Občanské demokratické strany hlasovat.
        K tomu druhému návrhu, který tady máme, to je možnost zakázat spalování hnědého uhlí v obcích, aby starosta měl tuhle možnost. No, určitě tady, jak už jsem řekl, ten problém existuje. Míra znečištění pocházející z lokálních topenišť je veliká a myslím si, že je třeba ji řešit. My tady máme vlastně platný zákon, který tedy měníme v nějaké jiné jeho části a který říká, že by od 1. 9. 2022 měly být používány pouze kvalitní kotle na pevná paliva splňující parametry třetí třídy a vyšších podle naší normy. Tedy již by neměly být používány kotle 1. a 2. třídy. To už v tom zákoně máme. To prostě už tady je a s tím si nemusíme lámat hlavu.
        Samozřejmě že spalování uhlí je věc, která tady existuje, lidé si pořídili kotle na uhlí. Máme tady u nás... Kdybych se ještě vrátil k těm nekvalitním kotlům - pozor na to! - v současném roce je u nás více než 150 tisíc lokálních kotlů, které nesplňují alespoň 3. třídu. Sto padesát tisíc domácností má tyhle špatné kotle. Navíc ještě je možné, že několik desítek tisíc domácností používá nějaká topidla, která byla vyrobena svépomocí, tedy neprošla žádnou revizí a není možné je ani do žádné třídy zařadit.
        Druhá vlna kotlíkových dotací. Tady došlo k tomu, že z ní byly vyřazeny možnosti žádat o podporu pořizování kotlů na uhlí, čili tady prostě má zelenou biomasa a mají zelenou tepelná čerpadla samozřejmě, což jsou velmi drahé věci. Ukazuje se, a tady si myslím, že je možné s určitými obavami na to poukázat, že určitě existuje poměrně značná část uživatelů kotlů 1. a 2. emisní třídy, kteří budou muset s těmito kotly skončit v roce 2022. A já mám obavu, že oni nevěří tomu, že někdo od nich vymůže to, aby oni ze svých domovů ty kotle odstranili. Oni vidí kolem sebe, že stát je velmi slabý ve vymáhání svých zájmů. Podíváme se na silnice I. třídy. Kdysi dávno proběhl limit, kdy měly být odstraněny billboardy z jejich okolí, a ty billboardy tam pořád jsou. Stát prostě není schopen vymoci jejich odstranění. Podíváme se na častá prohlášení ŘSD, které říká, že oprava dálnice D1 neustále kolabuje na tom, že takto významnou stavbu zpochybňují v mnoha úsecích podání ekologických organizací, Děti Země, všechny možné organizace, které neustále podávají podání proti stavebním povolením na tuto stavbu a ta stavba nepokračuje, už má zpoždění. Další veřejný zájem není možné realizovat. Ti lidé vidí, že stát je bezmocný a všechny naše snahy narazí na tuto neschopnost vymoci státní zájem.
        Porovnání uhelných kotlů, které dneska již jsou velmi kvalitní, splňují ekodesign ve srovnání s kotly na biomasu, tedy tolik podporovaným palivem. Je to rozdíl, který je řádově 10násobný, možná 15násobný. Patnáctinásobný větší objem emisí způsobuje nekvalitní kotel na biomasu nežli ten nejkvalitnější kotel na automatické spalování uhlí, který bude muset být od roku 2020.
        Dámy a pánové, já si myslím, že tady je celá řada věcí, která mluví proti tomu návrhu, který by umožnil starostům zakázat spalování hnědého uhlí plošně. Myslím, že kotle 1. a 2. třídy, které navrhuje paní kolegyně Fialová, to si myslím, že je možné respektovat. To si myslím, že bude stejně vyřešené. Tady už jsme prostě, dá se říct, s tím hotovi. A jinak hnědé uhlí odepsat, hnědého uhlí se vzdát, přitom máme jeho velké zásoby u nás, by byla velká strategická chyba v našem rozvoji. ***
        Pan ministr se určitě chystá vystoupit s tím, jak účinný je právě v boji proti těm znečisťovatelům, těm uživatelům kotlů první, druhé třídy nebo těch nějakých podomácku vyrobených, právě ten paragraf umožňující kontroly kotlů v domácnosti.
        Paní kolegyně Fialová, současná zpravodajka, řekla, a já si toho vážím, že můj návrh si přečetla a že ho srovnala i s verdiktem Ústavního soudu. Ústavní soud rozhodl, že ten paragraf umožňující kontrole vniknout do domácnosti a kontrolovat, čím se tam v kotli topí, není porušením práva na důvěrnost obydlí. Myslím, že ten verdikt také byl ovlivněn tím, že ono vlastně k těm kontrolám, k tomu vnikání nedochází. Ten paragraf má odstrašující účinek, lidé jsou jaksi pod tlakem, že by ta kontrola tam mohla přijít, a tak se možná snáze s těmi orgány obcí, ať už obcí místních, nebo obcí pověřených výkonem státní správy na tom území, snáze dohodnou.
        Nevím ale, proč musí být v našem zákoně taková drakonická možnost vstoupit bez souhlasu občana do jeho obydlí. Dokud nenastanou podmínky, které by možná mohly i třeba ospravedlnit na první pohled to vniknutí, tak prostě budeme klidní, nebudeme stíhat, kdo má čisté svědomí, kdo nic takového tam nedělá, nepálí se, nemusí se ničeho bát. To je velmi nebezpečné. Proto si myslím, že navzdory tomu, že Ústavní soud nějak rozhodl, že zkušenosti starostů s tím paragrafem umožňujícím vniknout do domu nejsou nijak špatné, naopak, možná jsou dobré, tak bych chtěl navrhnout právě ten návrh, který jsem předložil, tedy aby to vniknutí do domu bylo možné se svolením a v přítomnosti majitele, aby zde prostě byla vyžadována jeho přítomnost a souhlas. Odrazující efekt tady zůstane zachovaný, na něm se nic ani nezvětší, ani nezmenší, a ta možnost, dá se říct, jedna z velmi výjimečných, vniknout orgánu, tu možnost má policie, která má v ruce rozhodnutí soudu, ta může prolomit dveře a vniknout do domu, ale jinak by to být možné nemělo. Čili tady si myslím, že ta věc by měla být ještě zvážena.
        Vím, že jak ministerstvo, tak i výbor k tomu mému návrhu zaujaly nedoporučující stanovisko. Tak si každý z vás promyslete, zda potřebujeme mít v zákoně možnost vniknout bez dovolení občana do jeho domova, nebo zda k tomu vniknutí a provedení kontroly je třeba si vyžadovat jeho souhlas, což navrhuji já. Hlasujte podle toho, jak to cítíte, jak si myslíte, co je pro naše právní prostředí výhodnější.
        Takže my ten věcný kmenový text zákona podpoříme, nepodpoříme návrhy pod písmenem D paní kolegyně Balcarové, budeme hlasovat pro ty moje návrhy a uvidíme, jak to nakonec všechno dopadne. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)