Děkuji, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, jenom reakce prostřednictvím pana předsedajícího na kolegy, kteří hovořili, nechci konkrétně jmenovat všechny, ale je třeba říci, že to, co jsem říkal, vychází z průzkumu veřejného mínění, to jsem si nevymyslel. Pan Onderka říkal, že mi přestal věřit, když jsem to řekl, tak toto je prostě průzkum agentury STEM/MARK, který byl proveden na reprezentativním vzorku 1 033 osob starších 18 let, kdy 20 % řeklo, že dříve nechodilo do restaurací, kde se kouřilo, dnes tedy chodí po zákazu kouření, nebo chodí častěji. Takže to já jsem si nevymyslel, to vám můžu dát a můžete se třeba pobavit se STEM/MARK, jestli to nějak zfalšovali. A myslím si, že nikoliv. Takže to je první věc.
        Pokud jde o ty oddělené prostory, a někdy se často argumentuje Rakouskem. Já jsem shodou okolností o Vánocích byl ve Vídni, kde jsem navštívil jednu takovouto restauraci, oddělenou, v uvozovkách. Vypadalo to tam asi tak, že sice ta restaurace byla oddělena na dvě části, ovšem mezi těmi částmi byly posuvné dveře, protože samozřejmě ti kuřáci tam nejsou jenom vevnitř v té kuřárně, oni musejí někam chodit, oni jdou na záchod atd., ven třeba. A vždycky když ten kuřák šel, což bylo samozřejmě velmi často, tak se ty posuvné dveře otevřely a kouř se vyvalil do té nekuřácké části. Tak můžeme se tam zajet podívat, vím přesně, kde to bylo, kousek v centru, ve Vídni. A když jsem to tam viděl, tak jsem si říkal v duchu: Takže to je ten oddělený prostor, to jsou ty kuřárny. Protože ty kuřárny se samozřejmě musí jednou otevřít, ti kuřáci tam nebudou celou dobu. A kouř má bohužel tu vlastnost, že se velmi snadno rozptyluje. (Upozornění na čas.) A to je ten problém. Děkuji.