Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych si dovolil takový kratinký historický exkurz. Zákon, který hovořil o odstranění billboardů, byl poslán do legislativního procesu už někdy v roce 2010. Tehdy to byla snaha, velmi halasně deklarovaná, že odstraníme úplně všechny billboardy nejenom kolem dálnic, ale i ve městech. Během celého legislativního procesu se ten záměr několikrát měnil. Skončil tím, že byla přijata novela zákona číslo 56, která ty věci specifikovala, a zbyl tam jenom zákaz billboardů u dálnic a silnic prvních tříd, přičemž debatujeme ještě o trvale zastavěném území a dalších věcech kolem billboardů, které jsou ve městech.
        Během legislativního procesu bohužel i v přechodných ustanoveních je spousta věcí, které celkové rušení těch billboardů komplikují. Když to vezmu z toho pohledu, máte pravdu, že v tom zákoně v roce 2012 byla takzvaná pětiletá prekluzivní doba, ve které měli majitelé billboardů billboardy odstranit. Bohužel to neudělali. Zhruba 14 dnů, tři týdny před termínem, ve kterém to měli udělat, se našlo asi 14 senátorů, kteří dali ústavní stížnost na to, že toto ustanovení zákona je příliš tvrdé a mělo by být vypuštěno, že to je protipodnikatelské opatření. Bohužel Ústavní soud nerozhodl. Nicméně majitelé billboardů si tohle ustanovení vzali jako rukojmí, že by neměli ty billboardy odstraňovat do rozhodnutí Ústavního soudu. Není to pravda, my to samozřejmě odstraňujeme. Pro vaši informaci, odstranili jsme z dálnic necelých 500 reklamních zařízení. Je jich tam asi 1 300, takže část je odstraněna. To odstraňování je poměrně složité. Tady mě mrzí, že vlastníci, kdyby to chtěli odstranit, tak to mohlo být už dávno všechno pryč. Oni to zakryli jenom tou značkou (vlajkou?).
        Jak už jsem říkal, ten postup podle zákona o pozemních komunikacích je administrativně velmi náročný. Ke každému reklamnímu zařízení musíme prověřit, že je jeho provoz opravdu v rozporu s právními předpisy a jsou splněny podmínky pro jeho odstranění včetně podmínek, které jsou v tom přechodném ustanovení. Například tímto zákonem a jeho přechodnými podmínkami nemusí být odstraněny všechny billboardy. Billboardy, které byly povoleny jako stavebním úřadem před změnou stavebního práva, tak ty mají právo tam zůstat. Takže je to docela složitá věc. A musím říct, že i vzhledem k tomu, že v těch smlouvách jak na Ministerstvu, tak na ŘSD z minulosti není úplně pořádek, tak je to docela složité. Ministerstvo dopravy přitom navíc čelí obstrukčnímu jednání vlastníků reklamních zařízení, stížnostem a několik případů se dostalo už i k soudu.
        Vlastníci například rozporují pravomoc Ministerstva dopravy, anebo při samotné demontáži reklamního zařízení na pracovníky Ředitelství silnic a dálnic volají policii s poukazem na to, že dochází k ničení jejich majetku. Většinou to bývá tak, že během celého řízení ten majitel říká, že není jeho a že s ním se nemá jednat. Jakmile se přijede odstranit, tak řekne, že je jeho, a žádá policii, aby jeho majetek chránila. Většinou bohužel policie musí zakročit a zabrání ŘSD v jeho odstranění. Takže všechny tyhle věci jsou docela složité. Jsou to skutečnosti, které proces odstraňování výrazně zdržují.
        My jsme se teď rozhodli, že půjdeme ještě jinou cestou, že teď budeme prostě žádat stavební úřad o to, aby to prohlásil za černou stavbu, a jako takovou to budeme odstraňovat a náklady budeme přenášet na další. To znamená, my nehodláme v této agendě, která je navíc, nemáme na ni dostatek kapacit, polevit a budeme v ní určitě pokračovat.