Dámy a pánové, možná ještě úplně na závěr. Já už jsem ve Sněmovně slyšel hodně. Musím říci, že při projednávání tohoto bodu mě hrozně mrzí nepokora, nebo možná i neslušnost, kolegiální neslušnost ze strany sociální demokracie. Protože já si opravdu dobře pamatuji ten čas, kdy na začátku, před několika měsíci, za mnou přišel váš senátor, někteří vaši členové nejenom jako za člověkem, který se věnuje sociálním věcem, ale i třeba s vědomím toho, že jsem předsedou správní rady prachatického hospicu, s tím, že ten problém tady existuje, že byste ho chtěli rádi řešit, že to je apolitická záležitost a že je to nejlépe třeba řešit prostřednictvím senátního návrhu. My jsme si to prostudovali, uznali jsme, že to je apolitická záležitost a že to je třeba urychleně řešit, protože ten dvojí metr tady existuje, a proto jsme od počátku podporovali tento návrh, který prošel nějakou změnou.
        Nevím, z jakého důvodu jste změnili vy názor. Vy jste ve finále přesvědčeni a dali jste na stanovisko nové paní ministryně, která zjistila, že problém, který tady evidentně existuje, je možné řešit podzákonnou normou. Já tomu rozumím. Plyne z toho podle mě jedno doporučení. Máme tady skupinu pro práci Poslanecké sněmovny, která se zabývá jednacím řádem. A myslím si, že by bylo vhodné, aby se v rámci povinností ke každému zákonu, kde by se mělo dávat stanovisko, jaký vliv má na státní rozpočet, jestli je v souladu s tou nebo onou legislativou atd., tak aby tam byla další kolonka, aby se řeklo, jestli daný problém je nutné řešit právě tímto zákonem a jestli by to náhodou nebylo možné řešit nějakou jinou, třeba podzákonnou normou.
        Já to sice možná trochu ironizuji, ale takto to běží. My jsme od počátku byli přesvědčeni, že to je z důvodu návratu k původnímu stavu nutné řešit tím zákonným způsobem, a proto, tak jak jsem tady řekl, budeme podporovat tu původní dohodu, na kterou jsme si podali ruku a která tady padla před mnoha měsíci. Děkuji.