Tak ještě jednou krásné odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi alespoň krátký exkurz do minulosti. Letos jsme si připomněli sto let české státnosti. Za tuto dobu byl náš stát poměrně pravidelně ohrožován a zkoušen zvenčí, někdy dokonce i zevnitř, a to obvykle s železnou pravidelností v letopočtech zakončených číslem 8. Za deset dní si připomeneme mnichovskou zradu našich západních spojenců, tedy 29. září 1938, po které zanedlouho vypukla druhá světová válka. Po osvobození od okupantů fašistického Německa následoval rok 1948. Srpen 1968 a vpád přátelských vojsk Varšavské smlouvy na naše území jsme si připomněli nedávno. Jediné datum, které se vymyká, je listopad 1989, který se sice o rok opozdil, ale tehdy jsme získali zpět ztracenou svobodu.
        Máme zde rok 2018, který přináší bohužel další nátlak na naši republiku, ale tentokrát z pera OSN, nicméně opět podporovaný našimi západními sousedy, Německem, Francií a dalšími státy prostřednictvím projektu nazvaného Evropská unie. Arogantní chování europarlamentu vůči suverénnímu státu Maďarsku jsme viděli v přímém přenosu a je bláhové si myslet, že tato instituce bude konat jinak než silou. Bude zpochybňovat cokoli, co je v rozporu s názory jejich nikým nevolených úředníků a jejich europoslanců, kteří nikdy nebudou hájit zájmy jakéhokoliv národního státu a jeho občanů. Usuzuji právě z hlasování českých poslanců v europarlamentu proti Maďarsku.
        Svoboda rozhodnout, kdo bude žít na území našeho státu, je výsadním právem českého občana, nikoliv jakéhokoliv úředníka sedícího kdesi v Bruselu nebo ve Spojených státech v sídle OSN.
        Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci, nejvíce takový překlad odpovídá obsahu tohoto dokumentu. Napovídá, že státy, které tento dokument podepíší, se zavazují na své území vzít v podstatě kohokoli příchozího a zřejmě v jakémkoliv počtu, a to i za cenu svojí sebelikvidace, i když tady bylo několikrát řečeno panem ministrem vnitra a zároveň ministrem zahraničí v jedné osobě, že to není nijak závazné.
        Tento scénář probíhá již několik let na západ od našich hranic a tento globální pakt má mimo jiné také přinutit i neposlušné státy skupiny V4 ke stejnému scénáři, a to za jakoukoliv cenu. Příklad bychom si měli vzít právě ze Spojených států a Maďarska, kteří od podpisu tohoto paktu ze zjevných důvodů odstoupili. Povyk neomarxistů v europarlamentu potvrzuje, že právě přístup Maďarska je správný, protože pokud by se o nic nejednalo, tak by všechny tyto věci proběhly naprosto v klidu.
        Česká republika a její občané, které zastupuji, a vždy budu hájit jejich zájmy, si nepřejí podpis tohoto paktu. Suverenita našeho státu spočívá v možnosti zvolit si, komu umožníme žít na našem území a koho na něj také nepustíme. Bezpečnost občanů České republiky musí být jednoznačnou prioritou a musí být zcela nadřazena jakémukoliv diktátu. Obyvatelé této země nechtějí multikulturní pokusy s migrací ze zcela kulturně odlišných civilizačních okruhů, které se nedokážou integrovat do našeho prostředí. V západní Evropě tyto snahy zcela fatálně selhaly.
        Proto žádám vládu a ministra vnitra i zahraničí v jedné osobě o odstoupení od tohoto paktu po vzoru Maďarska a Spojených států. Pokud se podřídíme diktátu i tentokrát jako v Mnichově, bude to zrada našich vlastních politiků, kteří nectí přísahu, kterou složili obyvatelům této země. ***
        Ještě bych použil jeden historický exkurz do minulosti. Určitě si pamatujete na vystoupení bývalé europoslankyně Zuzany Roithové, tehdy to bylo k podpisu Lisabonské smlouvy, tuším, kde nakonec zatančila a řekla: nenechte se strašit. Tak prosím vás, nenechte se strašit a skutečně tento globální pakt odmítněte. Děkuji za pozornost.