Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené dámy a pánové, nedá mi to a musím reagovat na některé své předřečníky, protože je mi smutno z toho, že se zde rozehrává doslova hra na city ohledně přijetí padesáti uprchlíků - sirotků. Zde se nabízí několik otázek. Za prvé. Naše hrdinská vlast přijme padesát sirotků. No dobrá. A co bude s těmi statisíci, které necháme v Africe zemřít hlady? Za druhé. Není skutečně lepší pomoci na místě a všem? Pak jsem vyčetl v médiích, že sirotci jsou údajně děti mezi dvanácti až sedmnácti lety. Nebudou za pár let hrozbou, jako se to stalo ve Francii, kde až další generace se projevily tak, jak se projevily? A za třetí. Kdo a kdy už konečně pomůže našim potřebným? Děkuji.