Děkuji za slovo, pane předsedající. Neměl jsem v plánu vystoupit, ale nedalo mi to, protože to, co slyším, je tak vzdálené realitě oblasti, že jsem prostě k tomu musel říct svoje.
        Jak asi víte, prožil jsem čtrnáct let v oblasti Blízkého východu v různých zemích. Sociální struktura obyvatel je založena na širokých rodinách, kmenové příslušnosti. Tuto skutečnost potvrdila i naše velvyslankyně v Sýrii paní Filipi. Takže pokud chceme pomoct sirotkům, a podotýkám, že v patnácti letech v té oblasti už je muž plnohodnotný voják, tak jim pomozme vrátit se domů, protože v Sýrii už podle posledních zpráv válka není, jedině v Idlibu, kde je v rámci koridoru poslední enkláva Islámského státu. Pomozme jim vrátit se domů, pomozme jim postavit školy, pomozme jim postavit bydlení, pomozme jim najít jejich příbuzné, protože o tyto děti bude postaráno. Jejich vzdálení příbuzní, jejich kmen nebo sousedé se o ně postarají. Ta společnost na tom stojí. Ale proboha vás prosím, nevybírejte padesát vyvolených z několika stovek a nepřivážejte je sem do úplně jiného prostředí, protože to způsobí daleko víc škody než užitku. Pokud tedy můžeme, držme pořád tu základní premisu, pomáhejme, buďme soucitní, buďme solidární, ale tam u nich, tam to potřebují.
        Uvědomme si ještě jednu věc. Jediný skutečný orgán, který je oprávněný znovu obnovit Sýrii, je syrská vláda. A ta se také musí postarat o své obyvatele. Pomozme tedy Syřanům znovu postavit Sýrii a bude postaráno i o ty děti. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ANO a SPD.)