Vážený pane místopředsedo, vážená Sněmovno, děkuji za dotaz. Tak především chci zdůraznit, že my máme inflační cíl dvě procenta a kolem něho máme, je to tzv. toleranční pásmo, plus, minus jedno procento. Čili pokud se inflace pohybuje v tom pásmu jedno až tři procenta, tak jsme v tom tolerančním rozhraní.
        My k tomu inflačnímu cílení přistupujeme skutečně flexibilně, protože není v podstatě ani smyslem inflačního cílení rigidně trvat na nějaké nominální cifře, každý měsíc nezbytně dvě procenta. Není to ani možné. De facto v malé otevřené ekonomice je tolik možností, kdy dochází k určitým vlivům zejména externím. Jsou tam samozřejmě položky, které v té inflaci vůbec nejsme schopni ovlivnit, jako regulované ceny, jako komodity typu ropa, elektrická energie, do jisté míry potraviny a některé další.
        Takže my to, že jsme mírně nad naším nominálním inflačním cílem, nepovažujeme za žádný zásadní problém. Je třeba připomenout, že jsme mnoho, mnoho měsíců v letech 2012, minimálně 2014, 2015, v tomto rozmezí jsme byli hluboko pod našim nominálním inflačním cílem a také to neznamenalo, že bychom z toho činili nějaké dramatické závěry. Čili my předpokládáme, že samozřejmě důvody pro to, proč ten růst inflace je vyšší, jsou primárně domácí v tuto chvíli. Ano, jsou velmi svižné domácí spotřebitelské tlaky. V posledním měsíci se to ukázalo i ve statistice, kdy se výrazně oživila ta tzv. jádrová inflace, která je tvořena zejména neobchodovatelnými položkami, dá se zjednodušeně říct zejména cenami služeb. Výrazně se tam projevuje růst samozřejmě toho imputovaného nájemného, čili růst obecně nákladů na bydlení, ale i dalších služeb, zatímco u těch obchodovatelných položek ten růst není tak výrazný.
        Čili je to výrazně domácího původu. A samozřejmě to souvisí s tím výrazným růstem mezd a následně spotřeby. My samozřejmě na to reagujeme i tím zvyšováním postupným, pomalým zvyšováním sazeb. Očekáváme, že se v průběhu příštího roku, zhruba někdy do toho pololetí, inflace vrátí k těm dvěma procentům a posléze by měla na této úrovni nebo mírně kolem ní oscilovat a v podstatě by se na ní měla držet.
        Takže v podstatě mohu potvrdit, že hlavním dneska zdrojem české inflace, která je ale, zdůrazňuji, pod kontrolou a velmi umírněna v rámci tolerančního pásma, jsou zejména domácí inflační tlaky související s růstem příjmů a spotřeby. ***