Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Nemám ani dárek pro pana poslance Kalouska, prostřednictvím pana předsedajícího, ani nebudu tak krátký a stručný jako pan poslanec Hlavatý. Nicméně se budu snažit, abychom ten termín 14.00, protože je pátek, splnili.
        Než učiním ono očekávaného prohlášení, tak bych vás rád seznámil se svými třemi postřehy z toho jednacího týdne a z těch tří jednacích dnů, které jsem v této Sněmovně mohl v tomto volebním období strávit.
        Jsem rád, že vítězové voleb nakonec projevili alespoň jistou minimální míru velkorysosti a nakonec došlo také ke společnému jednání všech poslaneckých klubů o obsazení výborů a vedení Poslanecké sněmovny. Představený a schválený návrh umožní také poslancům těch menších poslaneckých klubů pracovat ve výborech a zároveň plně respektuje právo vítěze voleb a také jeho odpovědnost promítnout do tohoto obsazení vedení Sněmovny a jednotlivých výborů svoje politické preference a osobní a životní zkušenosti.
        Ostatně tady budu souhlasit se slovy váženého pana předsedy Poslanecké sněmovny pana poslance Vondráčka, která řekl ve středu v České televizi, že nakonec každý sklidí to, co zasel. Ve středu jsem, stejně jako vy všichni v tomto sále, slyšel v rámci poněkud vyhrocené diskuse slova o tom, že spolu musíme všichni umět vycházet, umět jednat a respektovat právo na to mít odlišné názory. S tím koneckonců naprosto souhlasím, protože bez respektu k druhým se demokratická diskuse vést nedá. Přesto tady bylo patrné, že osobní animozity bohužel cloumají majestátem nejednoho ze ctihodných kolegů.
        Pozorně jsem tady jako nováček poslouchal vystoupení a diskusi a slyšel tady výzvy ke vzájemnému respektu a k odstranění nesmyslných nálepek z hluboké minulosti. Vlastně i s tím lze souhlasit. Ale jenom v tom případě, pokud se za tyto výzvy nebude schovávat snaha mlčet k temným letům naší minulosti anebo historické události překrucovat. Na to bych rád, a snad mi to dovolíte, s tím dvoudenním zpožděním trochu reagoval. Myslím, že k historii a k minulosti se vracet musíme. Kvůli všem statečným ženám a mužům, kteří se účastnili protikomunistického odboje, kvůli všem zavražděným, kvůli všem popraveným, kvůli všem umučeným. Také kvůli všem, kteří byli nespravedlivě vězněni, kvůli všem okradeným, vyhnaným z domovů a dlouhodobě ponižovaným. Kvůli všem, kteří byli trestáni za svoje názory a přesvědčení. A především kvůli našim dětem a naší budoucnosti.
        Celý týden, celou ustavující schůzi této Sněmovny je patrné, že tím hlavním neuralgickým bodem jednání této Sněmovny je a bude poslanecká imunita a také jednání o vydání či nevydání některých poslanců k trestnímu stíhání. Nebudu tady hodnotit jednotlivé kauzy a jednotlivé případy. Nepřísluší mi to a domnívám se, že toto právo nemá mít ani Poslanecká sněmovna. Jsem ostatně v jedné takové trestní kauze už tři roky stíhán a na vlastní kůži zažívám, jak funguje, resp. nefunguje česká spravedlnost a jak omezené jsou reálné možnosti sprostého (nesroz. - prostého?) podezřelého hájit sebe sama v trestním řízení. Ani po třech letech se moje kauza, ve které jsem nespravedlivě obviněn z něčeho, co jsem neudělal a k čemu ani neexistují důkazy, nedostala k nezávislému soudu, u kterého jsem připraven dokázat svoji nevinu a obhájit svoje dobré jméno. Přes to všechno se domnívám, že Poslanecká sněmovna jako vrcholný politický orgán nemá mít právo posuzovat trestní kauzy a rozhodovat o jejich zastavení nebo pokračování.
        Rozsah poslanecké imunity považuji za neopodstatněný. Od roku 1993 proběhly dvě desítky pokusů o omezení poslanecké imunity v České republice. Až na dvě výjimky nebyl žádný z nich přijat. Mezi evropskými zeměmi máme asi nejrozsáhlejší imunitu poslanců a senátorů. Já pevně věřím, že tato Sněmovna bude mít dostatek vůle a také dostatek odvahy omezit rozsah imunity v čl. 27 Ústavy ČR, a to v principu především a pouze na jednání v Poslanecké sněmovně nebo Senátu a na projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu a jejich orgánech. Vrcholnému politickému orgánu podle mého názoru zasahování do probíhajícího vyšetřování nepřísluší.
        Klub Starostů a nezávislých předloží novelu čl. 27 Ústavy ČR, která navrhne rozsah imunity zákonodárců omezit.
        Dnes opouštím řady poslanců, a tím i klub Starostů a nezávislých tady ve Sněmovně. Já chápu mediální přestřelky jako součást politického boje. Jen jsem tady někde za ty tři dny zdvihal obočí, když někteří z kolegů trochu brnkali na populistickou notu a říkali nám, že oni přišli do Sněmovny pracovat, zatímco my jim to kazíme, když chceme jednat a diskutovat.
        Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám, ať se vám v tomto volebním období podaří naplnit co nejvíce vašich programových cílů a splnit tak očekávání vašich voličů. Pevně věřím, že budete podporovat místní a krajské samosprávy a na projednávané legislativní návrhy a na svoje rozhodnutí se budete dívat očima lidí, kteří žijí v té poslední zapadlé vesnici. Lidí, kteří živí svoje rodiny a sebe vlastníma rukama nebo hlavou a od státu chtějí hlavně to, aby jim nepřekážel, ale také těch, kteří se ze závažných důvodů bez pomoci a podpory státu neobejdou.
        Já jsem se rozhodl nekumulovat funkce a věnovat se na sto procent práci hejtmana. Jsem přesvědčen o tom, že v této pozici mohu být dále prospěšný i užitečný všem voličům, kteří mě v Libereckém kraji v parlamentních volbách volili preferenčním hlasem a vykroužkovali mě ze 17. místa kandidátky až do Poslanecké sněmovny.
        Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, podle § 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se vzdávám mandátu poslance České republiky.
        Pěkné odpoledne. (Potlesk v celém sále.)