Děkuji za slovo. Já chci reagovat na pana kolegu Bauera. To avizované zrušení vstupní horní hranice pro dlužníky, je potřeba si říci zcela jednoznačně: dnešní medián dluhů se pohybuje mezi 600 a 800 tisíci korunami, čili je dalece vzdálen té navrhované původní hranici, která byla někde 2,2 mil. korun, to je ten tisícinásobek, a naprostá většina dlužníků je pod touto hranicí. Ta hranice tedy svým způsobem byla virtuální, ale hlavně, a to byl ten důvod, proč jsme se na ústavněprávním výboru a nakonec i s panem ministrem na tom shodli, proč to podpořit, je ten, že na začátku tady nebude muset soud složitě zjišťovat, a někdy k tomu ani nebude mít podklady, jestli ten dluh náhodou není 2,1 mil., nebo už 2,3 mil., a procesně by to celý systém výrazně ohrozilo. Proto je zřejmé, proč toto podporujeme, protože se domníváme, že ta hranice v zásadě nehraje vůbec žádnou roli, týká se minima dlužníků, a je tedy je rozumné z toho systému úplně vypustit. Nic jiného v tom není potřeba hledat.
        A rád bych ještě zareagoval na to, co říkal kolega Patrik Nacher. Já s ním naprosto souhlasím, ale aby tady z toho nevznikl dojem, že ten systém, tak jak tady bylo citováno několik výroků ze strany věřitelů, že ten systém dneska skvěle funguje. Funguje, ano, samozřejmě, ta čísla jsou pravdivá, ale jenom proto, že do toho oddlužení dnešní systém pustí pouze cca 20 tisíc dlužníků ročně, protože ostatní nesplní dnes tu vstupní podmínku 30 %. A mě mrzí, že tyto argumenty pak zaznívají z úst justičních řekněme kapacit typu předsedy vrchního soudu, protože on sám moc dobře musí vědět, že ta čísla jsou ovlivněna právě tím (upozornění na čas), kdo se do toho oddlužení dostane. Ničím dalším. Děkuji pěkně.