Děkuji za slovo. Musím se přiznat, že jsem ve věci tohoto zákona docela rozpačitý. A řeknu proč. A nemám rád taková ta jednoduchá řešení, nebo jednoduché nálepky. Bohužel někdy to, čemu se říká třeba kulturní fronta, nebo umělci obecně někdy přehánějí svou ingerenci do politického dění, čímž vyvolávají některé averze, které se jim občas mohou nějakým způsobem vracet. To si myslím, že tady trošku u části Sněmovny cítím. Snad jenom řeknu, v čem je ta příčina u našeho národa. Ta pravděpodobně vyplývá z národního obrození, kdy jsme neměli pořádně ani šlechtu. A tehdy to byli právě spisovatelé a další, kteří byli takzvaní buditelé, a ono nám to potom fungovalo ještě dlouhou dobu.
        Co jsem ale chtěl říci, že tentokrát já osobně třeba v tom nemohu vidět nějakou kulturní frontu, protože když jsem viděl náhodou tu tiskovou konferenci, to nebyli takoví ti agresivní umělci, nebo jak to mám říci, ale když tam vidím třeba Petra Jandu nebo Michala Prokopa... Víte, to jsou lidé, se kterými jsem tak nějak vyrůstal. To znamená, že mi není úplně jedno, co si myslí o tomto zákoně. A těžko by tyto osobnosti - a to jsou osobnosti, protože spousta jejich skladeb zde bude, až my tu nebudeme možná na světě. To se bude hrát pořád. Tak musím hodně přemýšlet o tom, jestli třeba nemají pravdu a jestli v této věci je dobré jít proti nim. A začínám být přesvědčený, že není. A nebudu to brát jako to, že bych podléhal nějaké kulturní frontě.