Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já taky musím reagovat na kolegu Váchu, byť si ho jinak velmi vážím. Úvaha, že § 36 je funkční a že to vlastně zavádí, je velmi teoretická. Kolegyně Kořanová to řekla tak jako razantně, já to řeknu opravdu jako právník. V podstatě to znamená, že to je naprosto nevymahatelná věc. Zkuste si někdy projít jako policista nebo úředník správním řízením, kdy tomu řidiči budete prokazovat, jestli skutečně omezil, nebo neomezil. Nikdy to do kupy nedáte a při délce přestupkového řízení je to naprosto nemožné. My si musíme říct, jestli chceme, aby ty kamiony zacpaly pruhy, nebo ne. Jestli tohle je nejšťastnější model, nevím. Ale § 36 je opravdu naprosto teoretický a v praxi neprosto nepoužitelný. Věřte mi. Říkám vám to jako právník, tam se nikdy nedostanete k tomu, abyste to tomu řidiči prokázal.
        Uvedu jeden konkrétní případ, nějaký, který si teď vymýšlím, ne že bych ho zažil, ale který si vymýšlím. Kamion jede, za zatáčkou koukne do zpětného zrcátka a nevidí tam nikoho. Najede tam a jede těch, jak to známe všichni, on jede 92, ten, koho předjíždí, jede 90. Takže se za nimi utvoří 10kilometrová fronta. Omezil, nebo neomezil? Když řekneme omezil, je to logické, řekneme si omezil, je to v pořádku. Ale on řekne: Jak já jsem mohl vědět, že omezím, když jsem tam nikoho neviděl? Takže bych nesměl předjíždět vůbec. A bylo by to i v noci, i ve dne. A tady je možnost říct vůbec, anebo se na to vykašleme, a potom prostě ta situace bude na silnicích taková, jaká je teď. To je všechno. Děkuji.