Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já svoje vystoupení zkrátím, protože o té systémovosti zde už bylo hodně řečeno. Já bych se chtěla částečně připojit ke kolegyni Pekarové Adamcové. (Předsedající: Adamové, a mým prostřednictvím, prosím.) Adamové, omlouvám se.
        Jsem z Jihomoravského kraje, který také opakovaně upozorňuje na skutečnost, že krajům jsou finanční prostředky na sociální služby rozdělovány podle klíče stanoveného před několika lety. Tento klíč se v kontextu navyšování nákladů sociálních služeb jeví v současné době opravdu jako nevyhovující, protože neodráží aktuální potřeby, aktuální složení sociálních služeb v jednotlivých krajských sítích.
        Když budu mluvit za Jihomoravský kraj, tak vzhledem k tomuto je opakovaně náš kraj nucen omezovat požadavky na krytí nákladů služeb. Nastavení výše podílu na finančních prostředcích ze státního rozpočtu způsobuje, že nemůže poskytovat dotace ve stejné výši na stejnou sociální službu, jako je tomu v krajích s výhodnějším podílem na státním rozpočtu. To samozřejmě vede k nespokojenosti ze strany poskytovatelů, kteří poskytují své služby cílové skupině ve více krajích, kdy dotace od Jihomoravského kraje na stejnou službu nedosahuje výše dotace na úvazek či lůžko v kraji třeba hned sousedním. Když budu konkrétní, například Olomoucký i Zlínský kraj má o 600 korun více na obyvatele, Kraj Vysočina o 375 korun, Kraj Pardubický o 370 korun více. Tyto rozdíly je samozřejmě potom velmi těžké sanovat z rozpočtu kraje. Přitom Jihomoravský kraj na sociální služby poskytuje dotace z vlastního rozpočtu o objemu daleko vyšším než v ostatních krajích. My přispíváme pro rok 2019 částkou 236 milionů korun, což je o 42 milionů více než v loňském roce.
        Takže ačkoliv je zřejmé, že počet obyvatel by asi neměl být jediným kritériem při stanovení výše dotace krajů, je nutno tuto skutečnost zohledňovat podle mého názoru jako jednu z nejdůležitějších. Proto bych tedy chtěla také já apelovat na analýzu funkčnosti současného modelu financování. Děkuji.