Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi jenom kratičkou faktickou poznámku na velmi hezky přednesené návrhy. Mládí je entuziastické, já vám ho skoro závidím, protože se samozřejmě podruhé do této věkové kategorie nevrátím, nicméně musím některé věci uvést na pravou míru.
        Neexistuje - to, co jste řekl, bych naprosto souhlasila - ale 100% úhrada všech léků neexistuje ani v jiných oddílech v naší republice. Připlácejí si pacienti se srdečním selháním a všichni ostatní. Vždycky mají nějakou danou cenu toho léku. To hradí pojišťovna a zbytek pak může být ta spoluúčast. Čili není pravda, že ostatní by měli 100 % hrazeno, byť samozřejmě i ten výklad, jak vy jste ho řekl, chápu, jak jste to myslel.
        Uvedl jste penicilin. Musím vás upozornit, že třeba penicilin pro dospělé po erysipelu, což je tedy růže, je hrazen pouze v určité míře, zbytek si pacienti platí kompletně, plně, přestože to podávají. Platí se blokátory beta-adrenergních receptorů, což jsou léky, které snižují úmrtnost na kardiovaskulární aparát o 40 %. A připlácí se na ně. A přesto také podle Listiny základních lidských práv a svobod by tam bylo tedy to bezplatné léčení. Ale domnívám se, že takový stát, který naši ekonomiku nemá, a neznám jiný na světě, který by takovou měl, možná kromě Bahrajnu. Tam nevím.
        Jinak vás chci upozornit, že všechny léky mají maximální dávku pro die. To znamená, nemůžeme ji přestoupit. U léků, které se dávají tak, jak vy jste uvedl třeba v případě bolesti, nemůžeme dávat dávku denní, zejména tedy u těch konopných preparátů, protože my nevíme, kdy ten pacient bude mít bolest, on to neví také. Takže bychom ho mohli omezit. Takže tam si proto myslím, že ten měsíc je správně.
        Jinak víceméně všechny léky, včetně těch vitamínů, mají denní dávku. Takže tam to také není beztrestné. Ale také bych si přála, abychom měli 100% hrazené preparáty, ale ta doba tady ještě rozhodně není. Děkuji.