Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající.
        Kolegyně, kolegové, za prvé ryze technicky. My jako klub STAN plně podporujeme v plném znění návrhy usnesení, které zde načetl pan kolega Jurečka z klubu KDU-ČSL.
        Chtěl bych skutečně připomenout to, jakým traumatem rok 1968 pro obyvatele tehdejšího Československa byl. 20. století bylo obecně stoletím nejrůznějších traumatických zážitků pro obyvatele našeho geografického prostoru. Toho geografického prostoru, který měl tu smůlu, že se dlouhodobě nacházel právě na pomezí mocenského zápasení těch silných velmocí. Rok 1968 znamenal obrovské zklamání i pro ty, kteří věřili, že v roce 1945 přišla statečná Rudá armáda osvobodit náš stát od fašistického zla, a náhle ta samá armáda vstoupila na naše území s tím, že tady dočasně bude, a to dočasně nebylo žádným datem omezeno. ***
        Je zcela neakceptovatelné, aby ruská zahraniční politika v současné době měla takové ambice přepisovat a jednoznačně měnit dějiny. Toto je falšování dějin, protože ti, kdo vstoupili na naše území, byli okupanti - a v žádné interpretaci, která odpovídá pravdě, a nebojme se toho, že prostě pravda je a pravda existuje, nejsou pouze různé interpretace, a ta ruská interpretace prostě je lživá. To nebyli žádní hrdinové, to byli ti, kteří sem vstoupili, aby naše území obsadili, aby znemožnili právo na sebeurčení jednoho sebevědomého národa, kterým určitě Češi a Slováci vždycky byli.
        Ale já bych rád tu situaci vnímal i v kontextu dnešních dnů. Ruská federace v současné době - a my to sledujeme - má nejrůznější velmocenské ambice. Máme tady nelegální, odporující mezinárodnímu právu, obsazení území Gruzie a části Ukrajiny, bezprecedentní porušení veškerých mezinárodních dohod, a my musíme ten ruský tlak a ruský krok vnímat i v tomto kontextu. Prostě Rusko, Ruská federace dneška, obnovuje svoji velmocenskou politiku, obnovuje ji nejrůznějšími kroky. Za prvé tím, že skutečně dojde k anexi území, dojde například k anexi Krymu, ale zároveň tím, že ve svých někdejších zájmových územích, kam vždycky Československo patřilo, se snaží nenápadnými pokusy o jinou interpretaci toho, co se v tom území stalo. A tady prostě došlo k okupaci a my jako poslanci Parlamentu České republiky bychom měli na této definici - a já doufám snad hlasy všech poslanců v naší Poslanecké sněmovně - jednoznačně trvat. A kromě těch výzev, které zazněly v usnesení, bych si dovolil ještě vyzvat i ministra zahraničních věcí pana Petříčka, aby tuto záležitost řešil na té nejvyšší diplomatické úrovni, protože tady jsme skutečně dospěli do momentu, kdy Ruská federace bezprecedentně přepisuje to, co za tragédii se v našem prostoru v roce 1968 a v následujících dvaceti letech stalo.
        Děkuji za pozornost.