Děkuji. Já jsem se po cestě sám sebe lekl, ale řeknu to: Já jsem fyzicky ten návrh v podstatě, i když jsem ho předkládal, nikdy v ruce neměl. Já to mám vždycky elektronicky. Tak teď úplně nevím, co je přesně fyzicky, ale pokud je to, kdy to bylo elektronicky k dispozici, tak to bylo elektronicky k dispozici, když to bylo načteno, to je jasné.
        A druhá věc je ta, když si vezmete, kolik přišlo mailů, zase definice spamu neumím, ale já na ně odpovídal a kupodivu jsem dostával zpátky odpovědi s podpisy. Tak si úplně nemyslím, že je to spam. Protože když dostanu spam a náhodou na něj odpovím, tak většinou dostanu odpověď. To znamená, předpokládám, že to byli lidi, kteří ten mail psali, texty těch mailů byly hodně podobné, já jsem odpověděl třeba na 60, 70 těch mailů, protože ze začátku jsem pravidelně odpovídal. A upřímně řeknu, proč jsem odpovídal - protože tam figurovalo Pekarová, Filipová, Holomčík a ne Válek a mně to vadilo. Můžete se smát. Tak jsem odpovídal a Válek byl jeden z předkladatelů, tak to byl ten důvod, proč jsem odpovídal, a oni mně pak odpovídali všichni. Evidentně to ty lidi trápilo. Kupodivu se o tom nějak dozvěděli, a nedozvěděli se o tom myslivci. Já rozumím tomu, že zřejmě nepředpokládali, že se něco takového odváží Poslanecká sněmovna řešit. A ona se odvážila.
        Mám ještě 45 vteřin, tak stručně - vrátím se k tomu zdravému rozumu. Furt s ním pracuji. Poslanecká sněmovna, to je, dřív jsem si to myslel, než jsem tady seděl, bych řekl přímo kvintesence zdravého rozumu. A vždycky když jsem o tom přesvědčený, tak jdu ven na chodbu k těm košům, kde je to třídění, a je tam ještě na nich napsáno, co se do kterého má házet - a v tom prvním je všechno a v těch dalších čtyřech nic. To začnu o tom zdravém rozumu lehce pochybovat vždycky, i o schopnostech číst. Tak já děkuji.