Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo. Vážený pane ministře, před rokem začala platit jednotná evropská pravidla o ochraně osobních údajů. Neustále se ukazuje, že s nimi lidé stále neumějí pracovat. Nesmyslná řešení vzniklá na základě strachu z GDPR lze chápat pouze jako absenci jasných pokynů v jednotlivých oblastech aplikování. V oblasti školství je to celkem pochopitelné. Školství, paralyzované aplikací inkluze, přetížené výkazy, zprávami pro poradny, které jsou ve většině případů poradnami opsány jako diplomky v Plzni, a administrativou individuálních studijních plánů pro inkludované žáky, pro nadané žáky a snad i pro ty v uvozovkách průměrné, reaguje hystericky i na GDPR. Nemluvě o formě akce Z při aplikaci GDPR na školách z důvodu nedostatku finančních prostředků na externí spolupráci.
        Omluvenky, žabičky a domečky jsou jen vrcholem absurdity. Také absence adaptačního zákona na tento stav silně působila. Jak řekl ředitel správní sekce Úřadu pro ochranu osobních údajů Josef Prokeš v médiích - bez adaptačního zákona nemohl úřad plně fungovat v nové podobě, my jsme stále postupovali podle starého zákona o ochraně osobních údajů a ten museli kombinovat s GDPR. Nicméně Poslanecká sněmovna 12. 3. 2019 schválila zákon o zpracování osobních údajů, takzvaně adaptační zákon ve znění, v jakém byl vrácen Senátem. Situaci okolo GDPR, kterou ostatně potvrdil i březnový výzkum společnosti Cisco, který ukázal, že požadavky vyplývající z nařízení splňuje úplně nebo jen zčásti pouze 59 procent podniků, a podobně vyznívá i čerstvý průzkum poradenské KPMG.
        Má otázka má resort školství stanoveny priority pro svoji činnost? Má zajištěny prostředky pro opětovné navrácení se z pasti administrativy k základům své činnosti, a to je výuka? Děkuji.