Děkuji. Jenom bych si dovolil stručně okomentovat několik věcí, které zazněly v rozpravě. Jak se asi dalo čekat, gros té rozpravy, nebo prakticky celá se týká té záležitosti opt-in, opt-out. Celkem není mnoho rozporu v tom, nebo nezaznělo tu mnoho argumentů ve prospěch té části, která se týká toho, aby zůstala zachována ve sněmovní verzi ta část, která se týká vývozu léků.
        Zaznělo tady, že lékárník, a je to samozřejmě pravda, v řadě případů, možná těch méně závažných onemocnění, zdravotních problémů, dává pacientům rady, doporučení, konzultuje věci bez toho, že by tomu předcházel ten krok návštěvy lékaře nebo konzultace s lékařem, čili jaksi koná v této situaci autonomně. To je jistě pravda. Ale to je pořád ta situace, kdy lékárník samozřejmě má velmi dobrou možnost také tomu pacientovi vysvětlit, že by pro něj bylo mnohem lepší, kdyby dal tomu lékárníkovi možnost nahlédnout do lékového záznamu, a pacient se pak může kvalifikovaně rozhodnout. To si myslím, že by bylo velmi dobré zejména s ohledem na tu myšlenku, která zde také zazněla, nebo ten plán, aby souhlas nebo nesouhlas bylo možno udělat písemně přímo na tom místě. To si myslím, že je velmi důležitý aspekt.
        Další věc. Zaznělo tady, že kvůli lékovým interakcím umírají lidé. To je také nepochybně pravda. Ale zase si myslím, že tady je důležité, že to v řadě případů bude proto, že ti lékaři nevědí o tom, s čím to bude interagovat. V momentě, kdy preskribující lékař bude mít tu informaci, tak se nepochybně tohle množství lidí, kteří umírají, se zmenší. Role lékárníků tady opravdu bude už, řekněme, jenom sekundární pojistky.
        Pokud jde o mlčenlivost, samozřejmě že lékárníci jsou vázáni stejnou mlčenlivostí jako lékaři. Jenom chci říct, že tady zaznělo, že primárními autory této úpravy jsme já a Jitka Seitlová. Ve skutečnosti to pořadí je opačné. Podnět přišel především od Jitky Seitlové, která je bývalá zástupkyně ombudsmana. A vychází to ze zcela konkrétních podnětů a stížností, které kancelář ombudsmana dostávala. Čili je hezké, že máme mlčenlivost, ale v řadě případů prostě úplně nefunguje. A z tohoto hlediska má pro ty pacienty význam, aby měli možnost, rozumnou možnost, být chráněni, pokud jde o jejich osobní informace.
        Pak je tu ta jistá námitka, kterou řekl pan docent Svoboda, o tom, že samozřejmě ten opt-in, opt-out by se dal zařídit nějak kvalitněji a la Amerika a řidičské průkazy. To je jistě pravda, ale Senát se tady dlouhodobě drží principu, že se snaží nekonstruovat ten zákon jaksi z gruntu znova. To není úplně tak. My vnímáme svoji roli. Čili to by byla věc na nějakou podrobnější přípravu, důkladnější spíše ze strany ministerstva.
        A pak je tu ještě jeden aspekt, který bych chtěl také zdůraznit. Představa, že lékárník změní medikaci v nějaké vážné věci, kde skutečně může hrozit riziko třeba nežádoucích rizikových interakcí na základě jenom lékového záznamu a výsledek bude lepší, než co rozhodl lékař na základě jednak lékového záznamu a ještě také znalosti toho pacienta, to je prostě velmi důležitá informace, nebo zásadní informace z hlediska toho, jak se ten pacient bude léčit. Čili to je podle mě také důvod, proč prostě u lékařů je důležitější, aby ten přehled měli, protože oni můžou, a oni jsou za to zodpovědní, oni musejí posoudit stav pacienta celkově, klinický stav, dosavadní farmakoterapie a na základě toho vést léčbu, za což jsou zodpovědní.
        Děkuji vám za pozornost.