Děkuji za slovo. Jelikož předřečníci již některé otázky otevřeli, všichni víme, že jsme zjistili, že minuta na Ministerstvu kultury trvá deset minut. Všichni jsme si uvědomili, jak je složité přesvědčit umělce, jestli modré období je více světlemodré, nebo tmavomodré, a že mají každý jiný názor a podle toho vývoj českého umění bude postižen na dalších sto let. Všichni jsme pochopili, že nákup obrazů je něco podobného jako draftování Jaromíra Jágra do Ameriky. Že prostě ten, kdo má více peněz, ten vítězí. A ti hráči, byť čeští a národní, hrají v jiných oddílech a jsou vystavováni v jiných dresech, např. v té Americe. A že to ministrovi kultury dělá stejnou starost jako ministrovi, kdybychom měli sportu, tak, teď je tam školství a sportu. A že to jsou problémy, které ta Národní galerie má.
        Ale já se vrátím k tomu začátku, protože já si opravdu neuvědomuji, že zde zazněla odpověď na interpelaci o aktuální situaci v Národní galerii. Vraťme se na začátek! Národní galerie byla dehonestována jejím bývalým nebo odvolaným ředitelem v rámci minimálně Evropy. Na desítky podpisů významných umělců, významných lidí, co se pohybují v kultuře, nebylo reagováno. Postavili se jak jeden muž a žena za odvolaného ředitele. Nevím, z jakých argumentů čerpali, že se ministr kultury dopustil něčeho. A společnost to vnímala velice negativně. A nikdy od této doby nezaznělo z úst zodpovědných, k čemu vlastně došlo. Nebo jestli minimálně byli tito významní lidé kontaktováni a byla jim řečena fakta o této situaci, která zůstala. Zatím to vypadá, že je to silně relativizováno ať z úst, anebo z článků pana bývalého ředitele Fajta, popř. i po nástupu nového ministra kultury, jako že ruší kroky předešlého ministra, taky to nesvědčí o nějakém řekněme kontinuálním názoru a postupu. A je to prostě -