Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, k zákonu o obalech chci tlumočit stanovisko klubu ODS. Podporujeme, aby tento zákon prošel do druhého čtení. Naše výhrady k tomu zákonu nejsou nijak zásadní. Víme, že to je problém, který opravdu je problémem zatěžujícím.
        V předchozí debatě jsme již zmiňovali různé negativní aspekty přemíry obalů v naší obchodní síti. Myslím si ale, že ta doba, kdy jsme přicházeli do mlékárny s konvičkou a do pekárny se síťovou taškou, je dávno pryč. Prostě dneska ti samí, kteří kritizují množství obalů, tak zároveň ale také předepisují hygienické předpisy, které nutí pak každé to zboží vložit do nějakého zvláštního mikrotenového obalu včetně té cibule nebo včetně, já nevím, jiných zeleninových výrobků, jak to zmiňoval pan ministr. Nakonec ten systém, který známe ze supermarketů, prostě vyžaduje, aby to jednotlivé zboží bylo uloženo do toho mikrotenového plastového obalu, jinak ten pokladník ani nemůže jej na tom pásu započítat, zaevidovat, zaúčtovat. Je to veliký problém. Co můžu zaznamenat, je poměrně výrazný pokles nákupu igelitových tašek při odebírání zboží v supermarketech, mnoho lidí si nosí s sebou tašky svoje ,a tím tedy aspoň trochu se pomáhá řešit tento problém.
        Já jsem už upozornil na to, že součástí toho zákona, myslím, že je to příloha 3, je ta tabulka, která ukazuje povinnost recyklovat obalové materiály. Vždycky je to téma pro diskusi, pro kritiku. Podle mého názoru jsou ty limity zbytečně vysoké. Prostě nepočítají s těmi havarijními situacemi, které mohou nastat, které pak prostě, když my je vytřídíme, tak samozřejmě část těch obalů je možno vrátit zpátky. V podstatě všechny obaly skleněné se takto vrací zpátky do oběhu. U těch plastových to je problém specifický. Obaly papírové se zčásti dají znovu využít, ale z daleko větší části jsou pak samozřejmě odpadem, a nakonec jsme zjistili nedávno, když nám Čína vypověděla možnost dodávat tam papírový odpad, že vlastně dneska to, co bývalo kdysi zdrojem drobného příjmu, odvod papírového sběru, tak dneska naopak za jeho odebrání se musí zaplatit poplatek. Takže tam si myslím, že těch 85 %, potažmo 80 % za pět let nebo za deset let, je podle mého názoru zbytečně moc. Poradíme se také samozřejmě s odborníky, zdali by stálo za to navrhnout snížení tohoto limitu.
        Ještě k těm zálohovaným PET lahvím. Já si vzpomínám, že jsme tady před několika lety probírali poměrně také citlivý zákon, který se snažil zabránit tomu, aby lidé z těch nižších příjmových kategorií ve svých topných tělesech, ve svých kamnech nebo kotlích spalovali plastový odpad. To jsme tady dlouze řešili, nakonec to pan ministr prosadil, že jsou na to ty kontroly topenišť, a tvrdí, že to funguje. Já stále tedy to zpochybňuji - narušování domovní svobody, ale je to druhá věc. A jedna z myšlenek, která tady zazněla, i v té diskusi v médiích, byla, že by zpoplatnění nebo tedy zálohování odběru PET lahví mohlo tenhleten problém v určité míře pomoci řešit, že by ti lidé radši to odvedli, vrátili za zálohu, než aby to spálili v kotli. Já si myslím, že funkčnost toho by byla minimální, a také zároveň si myslím, a tady musím tlumočit i stanovisko ODS, že si myslíme, že plošné zavedení zálohování PET lahví není dobrá cesta. Jednak by to samozřejmě narušilo již dobře fungující systém třídění odpadu, jednak by to zatížilo drobné podnikatele další administrativou. Možná by to v určité části trhu a hlavně výrobcům mohlo pomoci, ale já myslím, že za to by to nestálo.
        Přestože se k tomu ale nevyjadřuji jaksi souhlasně, přesto bych ocenil, kdyby Ministerstvo životního prostředí prověřovalo možnosti, a tam nějaký takový ten pilotní projekt, který jste říkal, pane ministře, že běží, případně i další možnosti, jak by určitý segment trhu po zavedení zálohování mohl být efektivnější, tak asi by bylo dobře. Takže tady souhlasím s tím, co jste říkal. Dobře, prostě nezakazovat to, dovolit tomu, kdo to chce dělat, ať to tedy dělá, a zároveň hledat důvody, proč by to mohlo být případně postupně zaváděno. Ale jak říkám, v tuhle chvíli s tím naše strana nesouhlasí.