Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeji vám hezký den, hezké brzké páteční odpoledne. Dovolte několik slov k tomuto návrhu zákona, k tomuto sněmovnímu tisku číslo 180.
        Já naprosto chápu lidský a sociální rozměr motivace k tomuto zákonu a naprosto se s ním ztotožňuji. Jako člověk, který studoval a poté profesionálně působil v oboru reklamy a propagace se musím také ztotožnit s připomínkami vlády. A nakonec jako člen našeho poslaneckého klubu musím také respektovat dikci stávajících souvisejících zákonů a judikátů příslušných evropských orgánů, což je někdy těžké skloubit, to všichni moc dobře víte. Vznik solitérního precedentu by v tomto případě vyvolal řetězovou reakci v právním prostředí, která by k ochraně spotřebitele nepřispěla. Navíc na tento systém angloamerického práva není náš kontinentální právní systém nastaven.
        Jinak historie reklamy a propagace má v naší zemi vynikající úroveň a bohatou historii. Jenom dovolte krátkou exkurzi do této slavné historie. Naše země byla světovým lídrem například na Světové výstavě EXPO 58, kterou navštívily 42 miliony lidí, z tohoto 6 milionů naši expozici. Československo získalo zlatou hvězdu a dalších 13 ocenění. Za nejlepší pavilon byl vyhlášen ten náš, československý, od autorů Františka Šubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného. Pozornost vzbudily, mimo jiné, i ambiciózní projekty Laterna Magika nebo Polyekran Josefa Svobody. U nás to byl například projekt Exponata 1964 na mezinárodním veletrhu v Brně, propagující těžní stroje.
        Po roce 1989 zde ovšem došlo k naprosto bezbřehému rozvoji reklamy, anebo takového paskvilu, který byl nazývám reklamou, a k porušování všech formálních, obsahových a etických norem. A samozřejmě, že nepřipravený občan naletěl na všechny tyhle fígle. Například jenom terminál České lotynky a s tím související záležitosti, které nás de facto připravily o dům U Černé Matky Boží a palác U Hybernů. A další a další. To samozřejmě nastolilo nepsané normy a zvyklosti, které přežívají dodnes. S tím například souvisí i billboardy u dálnic, kdy v době devadesátých let byly uzavřeny dlouhodobé, jednostranně výhodné smlouvy, které dodnes komplikují likvidaci a hrozí arbitrážemi pro náš stát. A jsou a budou finanční zátěží, protože náklady na likvidaci půjdou v mnoha případech také na vrub státu.
        Jinak tedy já tady nehodlám číst to stanovisko vlády, vážený kolega pan poslanec Luzar už o něm mluvil, o těch připomínkách. Takže děkuji za vaši vzácnou pozornost. Já si myslím, že určitě bychom se měli tímto sněmovním tiskem zabývat i ve druhém čtení. Děkuji.