Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, novela zákona o Vojenském zpravodajství, která rozšiřuje jeho pravomoci na oblast řízení kybernetických hrozeb, přichází v další verzi. Předchozí verze se nelíbily a k téhle mám také zásadní výhrady. Např. není uspokojivě vysvětleno, proč byl před pár lety vytvořen Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost, který funguje a najednou by měl mít podobné pravomoci zase jiný orgán státní moci. Vznikne tím vlastně dvoukolejnost výkonu veřejné moci v oblasti kybernetické bezpečnosti.
        Důvodová zpráva k zákonu o Vojenském zpravodajství se odvolává na usnesení vlády č. 382 z roku 2016, které je ale neveřejné, tedy není možné ověřit jeho znění. V rámci Vojenského zpravodajství je sloučena rozvědka a kontrarozvědka a už to je problém. Nyní se má přidat ještě nová významná kompetence - monitorování kybernetického prostoru. Navíc důvodová zpráva přímo uvádí, že bylo-li by nutné se zaměřit na konkrétní osoby a jejich chování v kybernetickém prostoru, bude to činěno v rozsahu povolení na zpravodajskou techniku, tak jako dosud. Tedy není tam striktní oddělení informací získaných při monitoringu kybernetického prostoru od zpravodajské činnosti.
        Co se týká praktického fungování, Vojenské zpravodajství bude umisťovat do komunikačních sítí speciální instrumenty, které jsou v předkládaném návrhu zákona označeny jako nástroje detekce a které v předchozí verzi návrhu byly označované jako sondy. To ale stále není přesné označení funkce a schopnosti takových zařízení. Zákon dostatečně nevysvětluje, co přesně budou dělat tato zařízení. Některé právnické osoby poskytující službu elektronických komunikací se však obávají, že nástroj detekce může být použit i aktivně, jak k odvrácení kybernetického útoku, tak přímo k takovému útoku. Takovou pravomoc Vojenské zpravodajství tímto zákonem skutečně získá. Útok mu musí schválit ministr obrany, jiné úřady v zákoně vyjmenované se to dozví až následně. Potenciálně dotčené firmy zajišťující elektronické komunikace se obávají, že pokud bude nástroj detekce u nich umístěný využit ke kybernetickému útoku, mohly by být dokonce odpojeny od internetu. Uvědomme si přitom, že tyto firmy zabezpečují internetové připojení pro domácnosti i podniky. Tedy toto internetové připojení by bylo ohroženo. Je také třeba dobře zvážit, jaké důvody by vedly k realizaci případného kybernetického útoku. Domnívám se, že rizika zde převažují nad ziskem. Nabízí se jednoduchá technická možnost, aby operátor komunikačních sítí mohl podávat data požadovaná Vojenským zpravodajstvím sám, což by plnilo funkci detekce, samozřejmě na základě schváleného technického řešení. Podobný postup už v praxi existuje u záznamu komunikace.
        Dalším velkým problémem zákona je kontrola Vojenského zpravodajství při jeho činnosti řízení kybernetických hrozeb. Nepřipadá mi vhodné, aby hlavním kontrolním orgánem pro kontrolu řízení kybernetických hrozeb Vojenským zpravodajstvím byl inspektor pro kybernetickou ochranu, to znamená jen jeden člověk podřízení ministrovi obrany. A ministrovi obrany by tím byl podřízen jak kontrolor, tak kontrolovaný. Vhodné by bylo, aby nakládání s osobními údaji, které mohou být značně rozsáhlé, podléhalo kontrolní pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů, což ale zákon nepředpokládá. Nejistá je také reálná kontrola ze strany parlamentu. V zákoně jsou totiž některé vágní formulace, které mohou být za výsledek, že se Vojenskému zpravodajství v oblasti řízení kybernetických hrozeb bude dařit vyhnout vnějším kontrolám.(?)
        Na závěr dovolte připomenout ještě jeden aspekt týkající se toho, že v poměrně nedávné minulosti byli pravomocně odsouzeni dokonce dva bývalí ředitelé Vojenského zpravodajství - Ondřej Páleník a Milan Kovanda. To také napovídá, že by Vojenské zpravodajství nemělo dostat větší pravomoci, než má v současné době. Hnutí Svoboda a přímá demokracie přijetí tohoto zákona nepodpoří.
        A možná ještě malá sonda do vašeho svědomí. Kolik z vás má ve svém mobilu nainstalovanou aplikaci eRouška? A přitom je to anonymní zjišťování o styku - no, kolik těch rukou? Moc jich nevidím. Už je to lepší, ale pořád to není ani polovina. A přitom chceme podpořit takovéto velké narušení svobody ve virtuálním světě. Dávám návrh na zamítnutí návrhu zákona v prvním čtení. Děkuji.