Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci, data, která jsou uváděna ve světových systémech, jsou dostupná jednak na serverech Světové zdravotnické organizace, Evropského centra pro kontrolu infekčních nemocí, Centra pro kontrolu nemocí v Atlantě, tzn. v americké CDC a ta data logicky musí vycházet z toho, co se tam na vstupu nahlásí. Statistika vždycky je metoda, která naprosto detailně pracuje s nějakými vstupy, ale neřeší, jaká je kvalita těch vstupů. Takže když se budeme zamýšlet nad tím, jak jsme na tom, tak já si tedy nemyslím i z těch dat, co jsou nakrásně hlášena, že bychom na tom byli hůře než Bělorusko, protože tam to musíme brát v kontextu. A samozřejmě když vezmeme nějaký okamžik, tak ta data se liší, ale důležité je, jak se ta epidemie vyvíjí a ona se v každé zemi vyvíjí trochu jinak a jsou tam fázové posuny, které ukazují, že tam, kde ta epidemie už je na sestupu, tak v některé jiné zemi začíná druhá vlna.
        Podíváme-li se na asijské země, tak tam ten hlavní důvod, proč nevidíme moc případů, je, že tyto země jsou neuvěřitelně ukázněné na rozdíl od nás a v podstatě i v Číně byla obrovská opatření, která v současné době jsou taková, že pokud se vyskytne jeden dva případy na sídlišti, tak tam zaizolují celé to sídliště. Takže tam opravdu ty případy nejsou. My jsme se tomu divili, ale i z konzultací našeho konzula v Číně se opravdu ukázalo, že v tuto chvíli ta data jsou pravdivá, nehovořím, co bylo předtím. Tolik země asijské, kde ty limitace jsou opravdu velmi přísné, Korea má naprosto přísné limitace, Singapur, Hongkong. Tam když přijedete, tak musíte podepsat na letišti v podstatě prohlášení, že jste si vědom sankcí, které nastávají, dostanete náramek a jste v podstatě v domácím vězení. A to vězení může být na dobu čtrnáct plus čtrnáct dnů. Jakmile se vzdálíte mimo perimetr toho bytu, který si musíte obejít, tak ten systém hlásí a samozřejmě máte problém. Takže Asie, tam v těch vyspělých zemích to je problém toho, že ta přísná opatření opravdu tu nákazu do značné míry minimalizovala, až téměř eliminovala.
        Pokud se podíváme do Spojených států a Evropy, tzn. do těch nejvyspělejších zemí, tak tady máme problém, protože tady jsme mnohem liberálnější, nedodržujeme opatření a na druhou stranu ty statistiky nijak nefalšujeme, takže publikujeme data, která naměříme. Mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské rozdíly. Tady stačí říci - my testujeme třeba 10 %, my testujeme 50 %. A je naprosto nesrovnatelné, jestli jedna země má takovýto výskyt a druhá země má jiný výskyt. Tam je důležitý ten trend a v podstatě to, co se děje v nemocnicích, protože to je reálný dopad toho, co význam má, a opravdu bývá dobré se dívat na ty nemocnice.
        A pokud se podíváme na ty země, co jste jmenoval, jako jsou africké země, tak tady ten základní problém je, že se prostě nevyšetřuje, tady to nikdo neřeší. My když se podíváme na tuberkulózu, tak kolik lidí zemře na tuberkulózu v rozvinutém světě? Minimum. Jsou to desítky v jednotlivých zemích. Ale když se podíváme na tuberkulózu jako takovou, tak to je 5 miliónů úmrtí na světě a je to v zemích, kde se to zase příliš neřeší. Takže Afrika bude mít nepochybně obrovskou zátěž koronavirovou. Na druhou stranu je si třeba uvědomit, že v Africe těch úmrtí nemusí být tolik vzhledem k tomu, že v řadě zemí tam nebude ta klasická triáda, která je velmi ohrožující, tzn. hypertenze, nadváha a obecně metabolický syndrom s diabetem. Takže toto všechno hraje roli a samozřejmě jsou země, kde se prakticky netestuje.
        Austrálie je jiný příklad. Austrálie se dostala do situace obrovského nárůstu. Austrálie zareagovala skutečně deadlockem celé země, přestali lítat do zahraničí a postupně ta choroba v Austrálii vymizela. Klasickým příkladem je také Nový Zéland, kde se to podařilo prakticky eliminovat. Děkuji.