Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, poslanci, vážená vládo, vážený pane premiére, předem bych chtěl říci, že jsem velmi rád, že se tento bod dostal na dnešní program a že o něm budeme jednat. Já tento bod považuji za jeden z nejdůležitějších bodů letošního jara. Já myslím, že možná nebude žádný důležitější bod, než je tento, protože tento bod opravdu podle mého názoru ohrožuje suverenitu České republiky.
        Vážené dámy a pánové, za dobu, kterou jsem strávil v této Sněmovně, jsem zažil dva superpodvody zorganizované v Bruselu proti vůli evropských národních států a jejich občanů.
        Ten první podvod se jmenoval Lisabonská smlouva. Nejdříve to samozřejmě nebyla smlouva, ale takzvaná Evropská ústava. Tuto takzvanou Evropskou ústavu propagovali, ohlupovali lidi a věřili, že evropské národy ji schválí v referendu. Nestalo se tak. Evropské národy se postavily proti. Jasně odmítly ústavu jako atribut jednotného evropského státu. Bylo to velké štěstí, neboť dnes bychom zde měli Evropskou unii jako stát, který by řídili - jak se o to stále snaží - bývalí eurokomunisté a maoisté.
        Zajisté si pamatujete, a ti, kteří by to brali na lehkou váhu, zajisté si pamatujete například předsedu Evropské rady José Manuela Barrosa. Jenom abych vám řekl, kdo to byl. To byl - a teď cituji doslova - to byl předseda portugalské komunistické strany a jejího revolučního předvoje. A mohl bych jmenovat další. Koneckonců "ministryně zahraničí" Evropské unie, komunistka paní Mogherini, nebo ani paní Merkel k nim nemá daleko.
        Když neprošlo referendum o Evropské ústavě, vymysleli v Bruselu podvod Lisabonská smlouva. Je to v zásadě podobné, pouze to nevyžaduje referendum. Schválení Lisabonské smlouvy na půdě této Sněmovny byla zrada národních zájmů České republiky. Jednou se bude historie naléhavě ptát, kdo je za tuto lumpárnu zodpovědný.
        Dnes řešíme druhý podvod. Podvod, který má zbavit Českou republiku rozhodnutí, kdo bude žít na jejím území. Tento podvod se jmenuje modifikace neboli revize Dublinského protokolu a jde o změnu azylové politiky v rámci Evropské unie.
        Systém kvót narazil na odpor a v Bruselu se začali obávat politických otřesů, které tento odpor vyvolá, takže vymysleli nový systém azylové politiky. Už se nebude mluvit o kvótách pro jednotlivé země. Zkrátka a dobře, pravomoci k poskytnutí azylu se přenesou do Bruselu. Tam se bude rozhodovat, kdo dostane azyl, a tam se bude rozhodovat, kde azylant skončí. Vlády národních států se budou tvářit, že za nic nemůžou a že je to věc, se kterou nemůžeme nic dělat. Je to stejné, jako teď brečíme nad tím, že se rozhoduje v Evropě většinově a menší státy jako Česká republika přišly o možnost vetovat nebo zablokovat rozhodnutí, která ohrožují jejich suverenitu.
        Teď brečíme nad tím, co jsme si sami schválili v podobě Lisabonské smlouvy. Tuto chybu prostě už nesmíme opakovat. Musíme říci jasné ne. Prostě to nebudeme respektovat. A nejsme sami. Polsko, Maďarsko a zřejmě i další země budou mít v této věci jasný názor. Musíme se postavit na jejich stranu a neuhnout.
        Česká republika není žádná multikulturní provincie. Je to národní stát a je to dědictví, které máme opatrovat a ochraňovat. Dnešní jednání je zásadní zkouškou o tom, kdo je smířen s faktickou ztrátou suverenity České republiky, anebo kdo v souladu se svým slibem poslance bude hájit její právo vystupovat jako suverén v nejzákladnější věci, a to v otázce, kdo bude žít na tomto území.
        Dámy a pánové, já bych si ještě dovolil vystoupit v podrobné rozpravě a navrhnout usnesení, kterým bychom vybavili premiéra Babiše při jeho cestě do Bruselu, aby tam jasně zazněl názor české Poslanecké sněmovny, české části českého parlamentu (?), aby nikdo, ani pan Juncker, ani nikdo jiný, nemohl říci, že je to jen názor pana premiéra v demisi nebo že na tento názor nemusí brát ohledy. Proto jsme toto jednání vyvolali a proto chceme, abychom dnes přijali usnesení, které bychom prostřednictvím pana premiéra poslali do Bruselu.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)