Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Děkuji za dotaz. Samozřejmě že nemám rád, radost z toho, když se tady zavírá ekonomika, a samozřejmě že na té vládě jsem tím oponentem, a pokud jste to sledoval jenom v těch posledních dnech, tak jsem si skoro jist, že kdybych neargumentoval tak, jak jsem argumentoval, tak ten rozvolňovací režim byl trošku jiný. A na druhou stranu nemůžu nevidět i to, co se odehrává ve zdravotnictví. Musím se na to dívat s rozumem, a musím se na to dívat aspoň trošku vyváženě.
        Já nejsm epidemiolog, já to neumím posoudit. To, co říkáte vy, říkáte to velmi suverénně, možná máte pravdu, možná ji také nemáte. A je pravda, že ekonomiku zavírá celá řada dalších zemí, a nezavírají ji proto, že by tam seděli lidé, kteří by byli nekompetentní, kteří by se prostě rozhodli, že to zavřou a teď tím pádem někoho potrestají a budou mít v duši klid. Já jsem samozřejmě viděl, jak ty křivky jdou nahoru, tak jako jste je musel vidět i vy a viděli je všichni ostatní. A pak samozřejmě všichni viděli, v momentě, když se udělala ta eliminace sociálních kontaktů, a to nebyl jenom byznys, to nebylo jenom podnikání, to byla kultura, to byl sport, samozřejmě ekonomika atd. A znovu říkám, děláme to velmi neradi, je to prostě samozřejmě drastické opatření. Pak ale faktem je to, že vždycky s nějakým odstupem, řádově 14 dnů, potom ta křivka dolů jde. A o co se zde bojuje? Bojuje se o to, aby naše nemocnice zvládly ten nápor, abychom nedopadli tak, jako dopadla Itálie na jaře, tak jako dopadlo bohužel Polsko teď na podzim, kdy se skutečně ta péče už nestačí nabízet, nestačí realizovat, a nejde jenom o to, jestli je tam pacient s covidem, ale může tam být jakýkoliv jiný pacient. A pokud tohleto selže, tak je to prostě průšvih. Je to špatné. Nám to neselhalo. A neselhalo to mimo jiné s největší pravděpodobností proto, říkám to jako neepidemiolog, ale jako ten, který se zúčastňoval jednání takřka na denní úrovni s největšími kapacitami nejen v oblasti epidemiologie, pandemie, ale i zdravotnictví nejenom v České republice, ale i v zahraničí, kteří ne že doporučili, ale naprosto jasně nastavili parametry toho, aby se za tu ruční brzdu zatáhlo, a bohužel se musí i eliminovat ekonomika. A na druhou stranu, nezatáhli jsme ji v průmyslu, což si myslím, že se nám vyplatilo, a díky tomu ty šrámy jsou sice tvrdé, kruté, ale dalo se to přežít.
        Pokud někdo má nějaký geniální nápad, jakým způsobem se tomu vyhnout, aniž bychom dělali ta opatření, tak nechť je řekne, ale zatím, když se na to díváte, co se odehrává ve Spojených státech, co se dělá v Německu, co se dělá v Rakousku, co se dělá v asijských zemích, tak úplně nic jiného, než snížení mobility, nevymysleli. Můžeme se bavit o tom, jestli to snížení mobility je lepší udělat ve sportu, v kultuře, v ekonomice, nikdo z toho nemá samozřejmě radost.
        Takže co k tomu můžu říct? Bojovat za to, aby zůstaly obchody otevřené, ano, ale nikoliv za cenu toho, že zde nebudou nemocnice zvládat svoji péči a že zde budeme mít desetitisíce mrtvých, což konečně i v některých zemích je. Takže je to samozřejmě těžké rozhodování. Děkuji.