Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolil reagovat na svoji předřečnici paní poslankyni Pekarovou Adamovou v té souvislosti, že my se zřejmě asi neposloucháme, protože vlastně spojování nouzového stavu a následných diskusí mezi koalicí a opozicí jsou samozřejmě nutné. Ale v tomto případě se bavíme o tom, že tento fundament, který je v prvním čtení tady na stole, je ve svém základu v podstatě vlastně myšlenkovém nepoužitelný, proto v podstatě vlastně, aby se dal jakýmkoliv způsobem korigovat. My se bavíme o tom, že tady otevírám nákladovou Pandořinu skřínku, v podstatě vlastně něco, co nemá žádný rámec. Vy tady říkáte, že předmětem kritiky je v podstatě vlastně neschopnost vyčíslit v tuto chvíli na základě řady neznámých nějaký nákladový dopad do státního rozpočtu. Ale zároveň v podstatě je potřeba si uvědomit, že už kdybychom měli aspoň dílčí věci související s dosavadní zkušeností o kompenzacích, které byly poskytnuty podnikatelským subjektům, tak zjistíme, že to, co v podstatě v tuto chvíli je v podobě fixních nákladů a jejich úhradě na stole, je skutečně tak neuvěřitelná, špatně definovatelná záležitost, že může mít velmi, velmi vysoké v podstatě vlastně dopady. A to nelze napravit, protože tam je problém v tom základu, v té základní myšlence, že se teď obracíme vlastně k něčemu, co ty firmy ve svých výsledovkách mají každá jinak a každá jinak pojaté. Co se týká firemních výsledovek, viděl jsem jich spoustu a vím dokonce velice dobře, jakým způsobem se v podstatě pracuje mezi fixními a variabilními náklady. A ta otázka fixních nákladů je skutečně věc, se kterou se dá v těch firmách pohrávat a spekulovat.
        Děkuji za slovo.